Dnešní koutek nebude o signálech obecně, nýbrž o jednom konkrétním signálu. Signal s velkym S je nahrávka experimentální dvojice Emptyset, kterou tvoří James Ginzburg a Paul Purgas. Duo se pohybuje ve vodách hlubokých dronů a neidentifikovatelných signálů, z nichž vytváří svéráznou elektronickou hudbu. Ta sice vzdáleně vychází z „hardocorového kontinua“, ale přesto se tanečním rejstříkům značně vzdaluje. Emptyset za sebou mají několik mnohotvárných, ale vždy úzce sevřených nahrávek – za všechny lze doporučit například loňský počin Borders. Na dvanáctipalcovém vinylu Signal z roku 2015 se nacházejí dvě nahrávky, prozaicky nazvané I a II. První kus přináší neklidné tepání mimozemsky znějících dronů, které se pomalu proměňuje do stálého rytmu. Druhý track je o poznání méně rytmický a zkoumá spíše hypnotické plochy zašumělých signálů.
Skrze dovedně spletené koláže se otevírají post-apokalyptické zvukové krajiny, které mohou vzdáleně připomenout třeba temné atmosféry, které rozvíjelo drum’n’bassové duo Source Direct. Emptyset se ale zcela obejdou bez zvuků bicích automatů, ale přesto jejich nahrávky přímo přetékají nejrůznějšími rytmy. Ty jsou ale vyjádřené méně signifikantními zvuky a odehrávají se v rámci celkové masy zvuků. V případě desky Signal autoři sochají z krátkovlnných nahrávek zvláštní svět, kde se z nepříjemných interferencí stávají chytlavé rytmy a z vazbících šumů vystupují kouzelné harmonie. Kvůli patřičně hlubokým dronům se vyplatí album poslouchat přes sluchátka či přes patřičnou audiosoustavu, schopnou reprodukovat i velmi nízké frekvence.
Zvukový materiál alba využívá záznamy experimentů, kterými různé ionosondy (např. známý HAARP – viz https://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/3336) zkoumají vlastnosti ionosféry: výkonný vysílač vyšle signály složené ze sinusových vln, ty se někde od aktivních vrstev odrazí, aby byly zpět na zemi analyzovány. Vlastnosti ionosférického šíření způsobují, že se k čistým sinusoidám přimíchává různé zkreslení, objevují se Dopplerovy efekty, fázové posuny a další efekty spojené s krátkovlnným příjmem. Emptyset však podobné signály využívají velice kreativním způsobem a ukazuje se, jak použití podobných, z dnešního pohledu poněkud obskurních formátů, nemusí vyvolávat pouze nostalgii po uplynulých „lepších časech“, k čemuž by – obzvlášť v současném bouřkově aktivním období – mohl svádět specifický zvuk atmosférických poruch krátkovlnných pásem, který působí podobně konejšivým dojmem jako praskot vinylů. Album však má patřičně industriální náboj a stále si drží dosti futuristický ráz: ke srovnání se nabízí počin Shortwave Music Williama Basinského, který je taktéž vytvořen výhradně z nahrávek krátkých vln. Ukazuje se tak, že v souvislosti s využíváním obskurních signálů z krátkých vln rozhodně nevznikl ani náznak hudebního žánru, a je to podobné jako s jinými výrazovými prostředky: s různorodým materiálem zkrátka naloží každý umělec podle svých kreativních postupů, ať už jde o uklidňující ambient či o neurotické industriální plochy.
