Gothic punková kapela Totenwald z Berlína vydává svou dlouhohrající prvotinu Dirty Squats & Disco Lights. Od prvních tónů je jasné, že její tvůrčí síla čerpá z retra a oživování starých vyzkoušených či naopak polozapomenutých přístupů. A vychází jim to.
Mnohé současné mladé, ale i již zkušenější kapely tvoří svou hudbu téměř zcela z pozic obdivovatelů a přebíračů retro klasik, na nichž vyrůstaly. Jejich cílem tak nebývá dosažení výraznějšího hudebního progresu, ba naopak, jde o přímé navázání na původní energii či o snahu se co možná nejvěrněji přiblížit „starým“ zvukům a stylům. Že to bývá u mnohých spolků směřované pouze na efekt a hnané touhou prorazit, to snad ani není třeba zmiňovat. Že se z vás i při dobré víře může stát jen trapný revival, to pak hrozí takřka neustále. Například v takovém heavy metalu už pomalu jinak tvořící kapely ani nevznikají a třebaže dávají najevo svou mladickou energii, působí obvykle trapně a vyčpěle (produkce Pragokoncertu budiž toho důkazem). Na druhou stranu ale lze stále touto cestou „uspět“ a dokázal oživit to, co se ztrácí v haldách nahrávek předhánějících se v často hrané zajímavosti. Jako příklad jsme tu už recenzovali kapely Breit a Messa, jež úspěšně chytaly vlnu sedmdesátkového okultního rocku a metalu. Podobně vyzní i Totenwald coby oživovatelé gothiky, deathrocku, post-punku a nové vlny.
Nadýchaný post-punk s gotickou směsí prožívá sice ve svých kruzích poměrně výrazné oživení tak jako occult/stoner u metalu. Držíme-li se nitky vedoucí až k Totenwald, z první ostrovní post-punk vlny se zcela jistě nabízejí Siouxsie and the Banshees či Bauhaus, Joy Division snad asi nemusíme zmiňovat. Mladší kapely však stejnou měrou či možná ještě více najíždí na vlnu americkou, konkrétně na přelom sedmdesátých a osmdesátých let, West Coast/LA lokace. Pro tamější post-punkové kapely se specifickým zvukem a hororovou image se ujal termín „deathrock“. Přestože u mě Totenwald budí dojem spíše dědictví Joy Division, při jejich poslechu si nejedno ucho pravděpodobně vzpomene na takové Cinema Strange, Mephisto Walz, Antiworld, Gorgonas či na přímočařejší Rudimentary Peni. Každopádně mám stále pocit, že minimálně v ČR se tato vlna dostává se značným zpožděním, podobné kapely tu takřka vůbec nevznikají. Chybí tu souputníci takových Horror Vacui a Der Himmel Über Berlin z Itálie nebo Fallen Apart, mladších Dividing Lines nebo právě Totenwald z Německa, přičemž již mají někteří členové tohoto uskupení za sebou o něco méně atmosféricky laděnou post-punkovku Tanzkommando Untergang.
Totenwald se pak saxofonem odlišují od značné části gothpunkerů (kteří většinou spoléhají spíše na synťáky), v tomto ohledu se Dirty Squats & Disco Lights liší od jejich prvního EP Wrong place wrong time. Nynější podoba tak nabývá novovlnného nádechu, nemohl jsem si nevzpomenout na Kryzys či na náš Dybbuk. Jistou strojovost a odlidštěnost, která paradoxně může nadýchanost hudby ještě posilnit, pak dodávají automatické bicí. Oblíbené pankáčské prásknutí do činelu prostě neuslyšíte. Kabaretní prvky s odpovídající image, třebaže notně zpunkovanou, budou pak dalším výrazným rysem, jenž z fošny leze. V tomto se Totenwald blíží deathrocku, ovšem tematicky v nich není hororu ani zbla, texty i motivy se nesou na otázkách sexuality, sexploitation, genderu, gentrifikace, queer empowermentu a přiměřeně též takové té již klasické společenskopolitické kritiky. V tomto ohledu je to vývozní artikl z Berlína jak vyšitý, přičemž je ze všech témat cítit i imigrantský a „no borders“ nádech, každý z kapely je totiž původem z jiné země (Izrael, Litva, Itálie, Německo).
Některé písně na albu jsou pak prostě povedenější než jiné, toto klišovité prohlášení zkrátka sedí, každopádně tři skladby by se pak daly označit za luxusní. Nejlépe dle mého soudu působí ty kousky, jež jsou zaměřené spíše na atmosféru, především „Shadows In Paradise“, která se objevila již na syrovějším EP, ovšem nový háv jí sluší znatelně více. To samé platí o „The Sign“. Skloubit ostřejší postupy se pak nejvýrazněji povedlo u „Terror Age“, která má takový tah na branku, jaký by mohly závidět i výše zmíněné legendy. Taneční odpichové přechody připomínající zrychlené foxtroty či zrock‘n‘rollované podivné rumby jako v „Life Style“ podtrhávají punkovou poťouchlost a chuť exploatovat vlastní sexualitu, což vlastně charakterizuje desku i celé poselství Totenwald.
Zvukově Dirty Squats & Disco Lights sedí pohromadě, a to i v případě bicího automatu, který by ovšem mohl být ještě o fous prostší. Saxofon do nakopnutého post-punku zapadá většinou fantasticky, jediná „Love Warning“ s okatým novovlnným přechodem a nástupem příliš přestřeluje, a to i v rámci takto ironické produkce. Jinak to ale v drtivé většině případů s přehledem funguje. Zkrátka, kdo rád hledá kořeny různých subkulturních scén „odzadu“, Totenwald budou k takové cestě naprosto ideální. Samotní gothici a punkeři budou myslím bez překvapení z desky též nadšení.
Totenwald: Dirty Squats & Disco Lights
Plastic Bomb Records (https://www.plasticbombshop.de)