Raster-Noton (www.raster-noton.net)
Jak praví klišé, Blixa Bargeld a Alva Noto jako by si byli navzájem předurčeni osudem. Alva Noto (vlastním jménem Carsten Nicolai) proslul přísně precizní prácí s elektronickou zvukovou matérií a výsledky svých sonických bádání už léta vydává v kultovních laboratořích německého labelu Raster-Noton. Spíše než cokoliv jiného připomíná jeho hudba na nejvyšší možnou míru odosobněné pípání, škrtání a pomalé vibrování zvukových protonů a elektronů – je snadné propadnout představě Alva Nota jako ledově chladného solitéra, který od mikroskopu / laptopu zvedá oči jenom s velikou nechutí.
Na druhé straně hřiště si pak stačí představit Blixu Bargelda, frontmana a zpěváka kultovních industriálních průkopníků Einstürzende Neubauten, kteří letos oslavují třicáté výročí založení. Bargeld se většinu své kariéry obklopoval množstvím spolupracovníků a na rozdíl od Carstena Nicolaie vyznává hluk spíše v jeho animálnější podobě – divočejší, ne tak precizní, dává větší průchod improvizaci.
Dlouholetí přátelé se před třemi roky dali dohromady i hudebně a jako ANBB začali koncertovat – v létě tohoto roku pak na zmíněné značce Raster-Noton vydali EP Ret Marut Handshake, které o několik měsíců později následovalo dlouhohrající album Mimikry. Obě nahrávky (EP funguje spíše jako ukázka možností dvojice, některé skladby se v delších verzích objevují i na albu Mimikry) jsou postavené na vzájemné spolupráci Bargeldova hlasu a chladné elektroniky Carstena Nicolaie. Přesto si ale oba hudebníci navzájem pomáhají prolomit svoje limity a album se tak poměrně snadno vyvléká z kategorie „kratochvilná odbočka dvou stárnoucích avantgardistů“.
Dominuje Bargeldův hlas – ten organicky osciluje mezi němčinou a angličtinou, nelidským vřískáním i poměrně ironickým odříkáváním dadaistických hříček. Bargeldův projev táhne celou podstatu alba kupředu a Alva Noto prakticky jenom sekunduje – o to vzácnější jsou ale momenty, kdy nechá naplno rozeznít svůj laptop v sonických explozích a přebije Bargeldův zpěv.
Pokud album vzniklo především proto, že se oba hudebníci nechtěli nechat uzavřít v hranicích, které si svojí hudbou sami vytyčili v minulých letech, můžeme bez rozpaků říct, že se záměr vydařil. Výsledkem je nejenom nová energie a inspirace v myšlenkách obou umělců, ale především jedno z nejpodařenějších alb roku.