Rozdováděnou vokální čtyřku VicColours tvoří pěvkyně Brigitte Küpper a Gala Gabriele Hummel a pěvci Norbert Zajac a Iouri Grankin. Na své albové počiny si ovšem vždy zvou hosty, kteří jejich hlasovou ekvilibristiku podpoří instrumentálními ornamenty.
V minulosti to byli pianista Alexey Lapin na opusu ZvuKlang (2013), kontrabasista Eberhard Kranemann na CD Luxatio (2015) či saxofonista Alexey Kruglov a pianista flétnista Roman Stolyar a bubeník Oleg Yudanov a v jedné skladbě pianista Andrei Razin na trojce Russian Affair (2016). O všech těchto dílech jste již byli informováni v HIS Voice dříve.
V dubnu 2016 natočili (avšak až listopadu 2018 vydali) VocColours opět za pomoci Razina skvostné album Ganglia, které bylo realizováno částečně při živém vystoupení v legendárním klubu Loft v německém Kolíně a také v tamním studiu. Razin zde udává náladu, která se však v průběhu jednotlivých tracků může libovolně měnit. VocColours hlavně nejsou vokálním kvartetem v klasickém slova smyslu jako třeba Manhattan Transfer, ale uskupením, kde je každý sólistou ad hoc a volí si formu svého vyjádření od odříkávání přes brumy a nejrůznější další orální kejkle dle okamžité potřeby či nápadu a naladění. Ganglia začíná melancholickou skladbou Blue, která se po tklivém klavírním úvodu promění v recitaci a posléze se přidávají další hlasy v různých polohách. Největším skvostem je následující Poltergeist, veselá duchařská taškařice, kde se všichni vyblázní do aleluja. Pak následuje mlaskavá poudačka Brownian motion, která vrcholí skvělým vokálním ping-pongem. Nejdelší (cca třináctiminutová) skladba A BING začíná pousmáním a pokračuje hláskováním i bluesovými motivy, piano zde občas jakoby nahání vokalisty a nálady se neustále mění. V dalších skladbách se také charakter motivů neustále proměňuje a kníkání a bublování zde střídá zádumčivost podpořená moody pianem a občas se vše zvrtne v krásný chaos naplněný škrkláním i krukotáním. Někdy vše plyne pozvolna, a pak se najednou vzedme bouře. Výrazně meditativní polohu má pak závěrečný song Golden fog, kde znějí zvony dalšího hosta řečeného Kinga Imagine, jehož cinkot obohacuje již instantní kompozici A faint chill. Zkrátka opravdu barvitá kolekce.
Nejnovější opus s lakonickým názvem Live In Japan byl natočen v září 2017 na 10th Festival Jazz Art Sengawa v Tokiu (vydání se dočkalo na sklonku roku 2019) a má expresionisticky light-noisovou atmosféru, kterou skutečně v nejlepším slova smyslu pojaponšťuje laptopista a trumpetista Yoichiro Kita, jehož zvukovým poryvům přizpůsobují vokalisté svůj projev. Téměř devětatřicetiminutový track Jungust má tak monolitičtější temnější elektronické ladění. Větší odvaz přináší pak cca jedenáctiminutové jamování Yurei no Warutsu, kde jsou dalšími účastníky basklarinetistka Keiko Komori, vokalistka a hráč na theremin Koichi Makigami a klávesta a manipulátor s hračkami Morgan Fisher. Až dětské žbrblání a povýskávání se skvěle proplétá s hlubokými i kvičivými tóny dechů a celé přechází v eskalaci hlasových promluv evokujících staré samurajské filmy. Výbušnost se opět střídá s relativně vyklidněnými polohami a občas se z toho vyklubou motivy jakéhosi zcela poblázněného kabaretu. Takže VocColours opět jinak.
VocColours: Ganglia
VocColours: Live In Japan
Creative Sources Recordings (https://www.creativesourcesrec.com)