Baudouin de Jaer se na stránkách HIS Voice objevil již před dvěma lety coby houslista, který nahrál skladby outsiderského umělce Adolfa Wölfliho. Na dvojdiskovém albu se nyní představuje v roli skladatele. Za dvěma podivnými slovy v názvu se skrývají dva typy korejských citer, které tu hrají prim – přesněji řečeno, po většinu času jsou jedinými nástroji. Belgičan de Jaer si osedlal nástroje spojené s tradičními žánry korejské lidové i umělecké hudby a pokusil se propojit jejich původní hudební slovník se svým vlastním výrazem. Východiskem pro něj je žánr sanjo – což je druh instrumentální hudby rozvíjený v Koreji od 19. století. Typický je pro něj poloimprovizační styl a postupné zrychlování v rámci skladby. Pro posluchače nezasvěceného do tajů korejské hudby bude těžké říci, kde začíná de Jaerova „západní“ identita a kde se drží korejských stylových mantinelů, protože korejská tradiční hudba obsahuje dost prvků, které nám znějí nezvykle a které můžou připomínat třeba dekonstrukci kytary známou od Dereka Baileyho. Dva disky jsou rozdrobeny do řady krátkých skladeb a fragmentárnost charakterizuje i hudbu samotnou. Krátké fráze, které se jen zřídka opakují, nás posouvají stále dál v rozeklaných liniích. V jejich rámci se výraz mění od jemného hlazení strun po jejich trhání nebo rozeznívání dřevěnou paličkou, glisanda krátká i dlouhá, rozložené akordy. Citery se mohou měnit v bicí nástroje či v nápodobu přírodních zvuků – větru, vody, šumění stromů. V některých místech melodie potvrzují zažité představy o asijském charakteru (pracují s pentatonikou), jinde znějí evropsky a chromaticky, ještě jinde díky klouzavé intonaci jako by napodobovaly lidskou řeč.. Je slyšet, že interpretky jsou skutečnými virtuózkami, jež jako by občas měly více než jen pět prstů na každé ruce. Navzdory zvukové jednobarevnosti je tato hudba velice pestrá a když po pár minutách vplujete do jejích rozcuchaných struktur, zjistíte, že jsou jako dílo kaligrafa.
