Je dnes docela nesnadno najít místo, kde by nehrála hudba. V hospodách a obchodech už to člověka nepřekvapí, olympijské hry před dvěma lety v Londýně zavedly hudební doprovod snad ke všem disciplínám, aby byl sportovní adrenalin ještě adrenalinovější.
Člověk by si myslel, že se před tímto trendem lze schovat do podzemí a vydá se proto do Moravského krasu. Když však vstoupí na dno Macochy, zmáčkne průvodkyně tlačítko schované kdesi pod kamenem a z nahrávky se spustí sbor. Totéž nás čeká v Sloupsko-šošůvských jeskyních, kde vstup do magické Eliščiny jeskyně doprovází příšerný synteticko-orchestrální kýč ve stylu Vangelise. Dotazu po smyslu hudebního doprovodu se průvodkyně diví, s hudbou je to přece působivější. Je to zvláštní potřeba udělat pomocí hudby z normálního života nápodobu filmu, upozorňovat publikum, kdy má žasnout, jako by bez hudby Macocha nebyla dost hluboká a krápníky dostatečně malebné.
