- Inzerce -

Billie Davies: Hand In Hand In the Hand Of the Moon

Jsou to skoro dva roky, co jsem tady recenzoval album, jež se svým triem natočila avantgardní jazzová bubenice Billie Davis (zde). Na vlastním labelu Cobra Basement vydala 1. října novinku se zappovsky znějícím názvem Hand In Hand In The Hand Of The Moon; tentokrát v rozšířené sestavě a bez kytary, zato s dechovou sekcí…

Původem Belgičanka (nar. v Bruggách jako Billie Goegebeur), jež 10. prosince oslaví šedesátiny, žije od devadesátých let v Kalifornii (od roku 2009 v Los Angeles) a obdržela zde jednu z prestižních cen, LA Music Awards (v kategorii Jazzový umělec roku 2013). Na konci loňského roku se přestěhovala do kolébky jazzu, na jih do New Orleans, kde se obklopila tamními instrumentalisty. A to se pochopitelně promítlo do nového alba, jež natočila v pětičlenném obsazení na jeden zátah, v podstatě naživo, 24. dubna v jednom z malých neworleanských studií, které jsou prakticky v každé ulici. Spolu s ní se zde zaskvěli tenorsaxofonista Alex Blaine, trumpetista Branden Lewis, trombonista Evan Oberla a kontrabasista Ed Strohsahl.

Projekt se ale zrodil již v roce 1995, kdy Billie navštívil v jejím domě v kalifornském Tiburonu dánsko-belgický malíř Serge Vandercam. Po jedné probdělé noci se rozhodli, že se navzájem zkusí inspirovat; on bude malovat a ona hrát na bicí. Billie dodává: Bylo to po úplňku, slavík za domem neustále zpíval, byl to magický okamžik…Vydrželi takto pracovat tři dny a dokončili osm děl, které se 20 let poté staly základem pro osm částí symfonie k poctě malíři, nazvané Hand In Hand In The Hand Of The Moon podle jednoho z malířových obrazů. Wandercam (nar. 1924 v Kodani) bohužel v roce 2005 v belgickém Wavre zemřel. Billie se tak cítila povinnována vytvořit jazzovou symfonii, jež dokazuje sílu umělecké integrity, spiritualismu, tvůrčí vášně, originálního vyjadřování, intuice, instinktu, vítězství bezprostředního dialogu nad taktikou…

 

Předehrou (Prelude) bezmála šedesát minut trvající symfonie je právě skladba titulního názvu, a to v podobě sólového kusu pro bicí nástroje. Na ploše více než sedmi minut Billie Davies skutečně buduje kompozici, z níž se vylupují melodické střípky, pracuje s dynamikou i strukturou. Její bicí se přelijí do prvního movementu, jenž se jmenuje Hand In Hand. Posléze se postupně zapojí ostatní nástroje, vše evokuje atmosféru free-jazzu raných 60. let. Ovšem bicí zůstávají stěžejní; dá se říci, že bubenice je malíř a ti ostatní jeho paletou. Druhý movement In The Hand Of The Moon uvozují ostinata kontrabasu a tympánová dunění, do nichž se zařízne poryv dechů. Vše se přeleje do meditativního toku, který zahušťuje často samotný lidský dech a nad rytmickými vlnami se vinou v kontrapunktu melodie tenora a trubky. Ke konci se kvintet rozvine do přímočarejšího útvaru hard-bopového charakteru. Třetí movement Hand In The Hand In The hand Of The Moon, Listen To The Bird představuje umně vystavěnou osmiminutovou kompozici s lyricky zpěvným úvodem, s výraznými motivy nad hutným swingujícím rytmem s hustým propletencem krátkých sólových chorusů dechových nástrojů; rytmika vvytváří vskutku jiskřivě živoucí organismus, do něhož vstupují ozvěny gospelových, bluesových a countryových mikromotivů, slévajích se do hymnického finále. Čtvrtý movement As She Tells je sycena free-jazzovým vedením všech hlasů a zvířeným rytmickým podložím, kdy se občas vyloupne nějaký známý motiv z historie jazzu (Miller, Ellington atd.) a dechy dokáží souznět nesmírně citlivě a jímavě. Pátý movement The Shark In The Hand se přes vás hrůzostrašně převalí, až vás to zmrazí, aby vás posléze uchvátila výrazná, swingově laděná melodie neworleánské vůně a chuti, vzlínající z přehledněji strukturované matérie šestého movementu Tiburon. Rytmika tady swinguje jako o život a vše žene před sebou, včetně dialogů a trialogů dechových nástrojů. Celé je to navíc prosluněné jako ono kalifornské město. Závěrečná část, sedmý movement nazvaný The Bridge, je nejdelší kompozicí alba (9:08). Zprvu vzletný, hymnický tok, ale s poněkud nervní rytmikou, zesílí postupně v notně zahuštěný proud, jenž posléze rozvolní, aby se proměnil v malebnou hudební krajinu…     

 

Billie Davies: Hand In Hand In the Hand Of the Moon

Cobra Basement (https://www.cbps.net)

https://www.billiedavies.com

 

 


Poselství Maurizia Bianchiho

Rozhovor k dnešním sedmdesátinám otce italského industrialu.

Laboratoř MusicOlomouc

Ohlédnutí za festivalem, který přenáší instituci hudebních salonů do kontextu hudby 21. století.

Hermovo ucho – Exotika

Noise, drone, ambient, free jazz, psychedelic, traditional music, free improvisation, ritual industrial, black metal, esoteric tribal. Nač tolik pojmů a matoucích škatulek, když by jednoduše stačila „aktuální hudba“ či „hudba bez hranic“?!

Když StB ztvárňují trubka a housle

Odosobněné i intenzivně lidské v představení o Josefu Toufarovi s hudbou Slavomíra Hořínky.

Mám rád nebezpečná ticha

Rozhovor s Helmutem Lachenmannem.

Nekonečné zúžování možností

Rozhovor se skladatelem a klavíristou Markem Keprtem.

Hromadné zmrtvýchvstání

Maria W Horn a Sara Parkman představily v rámci festivalu Alternativa svůj společný projekt Funeral Folk.

Planeta Eraserhead

Performativita hluku v lynchovském projektu Xiu Xiu.

Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.