Brian Chase: Drums & Drones
Pogus (www.pogus.com)
Nástrojem, který si s oblastí drone music spojujeme asi nejméně, jsou bicí. Pozoruhodné album s všeříkajícím názvem Drums & Drones nás ale usvědčuje z omylu. Jeho autorem je Brian Chase, bubeník brooklynských Yeah Yeah Yeahs, skupiny, jejíž rockový grunt dal vyrůst i myriádě experimentálních bočních projektů (či exkluzivních hostovaček zpěvačky Karen O na albech Davida Lynche, Trenta Reznora a dalších). Takhle košaté propletence nejrůznějších vedlejšáků z Yeah Yeah Yeahs možná udělají nové Sonic Youth, skupinu, jenž již více než třicet let přesvědčuje, že její zájem nekončí u vypalovaček prosycených kytarovou vazbou.
Brian Chase svůj pět let probíhající bubenicko droneový experiment vydal v podobě CD a DVD u Pogusu, vydavatelství, které si vytklo za cíl střežit a dokumentovat pohyb na hranicích současné elektroakustické kompozice a neartificiálního hledačství vyvěrajícího z improvizace, noisu, lovectví zvuků a dalších žánrů.
„Ve zvuku jediného bubnu se skrývá téměř nekonečné množství tónů,“ píše Chase v úvodu obšírného bookletu svého alba, které je „průzkumem vesmíru skrývajícího se zvuku bubnu.“
Projekt byl spirituálně započat v newyorské svatyni drone music, v Dream Housu skladatele La Monte Younga a jeho manželky, múzy a light designérky Marian Zazeely. Dream House nacházející se v části Manhattanu zvané TriBeCa oběma manželům slouží jako domov, kancelář a ateliér, jedno patro je ale vyhrazeno světelně-zvukové instalaci, v níž lze trávit dlouhé hodiny. O její chod (ranní zesilování zvuku, který běží nepřetržitě, rozsvěcení Zazeeliných světel, zapalování vonných tyčinek) se starají dobrovolníci – téměř rok a půl byl jedním z nich i Brian Chase. Když byl v roce 2007 přizván k účasti na koncertu v klubu Stone patřícím Johnu Zornovi, rozhodl se uvést nové dílo – sérii studií možností aplikace čistého ladění na bicí nástroje.
Dal se tedy do díla – v první fázi projektu se metodou pokusů a omylů postupně stával zvukařem a sháněl patřičné vybavení. Při tvorbě postupoval tak, že mikrofonem nahrál zvuk bubnu a ten v počítači podrobil chirurgické manipulaci ekvalizérem, při níž vystoupily na povrch žádoucí tóny a jejich souzvuky. O něco později začlenil bubny do systému zpětné vazby: nechal je rozeznívat frekvencemi vyzařovanými z reproduktorů. Někdy se prý třásl celý dům.
Druhá fáze výzkumu byla započata v roce 2010 – předtím měl Chase napilno především na dlouhých turné Yeah Yeah Yeahs – a nesla se ve znamení hledání možností jak bicí drones předvádět živě. Inspiraci poskytl saxofonista Seth Misterka, s nímž Chase hraje v duu a který zvuk svého nástroje pomocí MIDI kontroléru manipuluje v softwaru Ableton Live.
V třetí fázi Chase zapojil zkušenosti s meditací a čisté ladění znějící jeho uchu nejčistěji a nejpřirozeněji. Píše, že se možná stal jediným, kdo čisté ladění aplikuje na zvuk jediného, obyčejného bubnu – Harry Partch pro své kusy konstruoval speciální soustavy perkusí a zajímaly jej poněkud jiné aspekty hudby než alikvóty, které Chase při přehrávání nasmyčkovaného úderu do bubnu postupně zdůrazňuje okrajováním „nepotřebných“ frekvencí.
Dvoudiskové album Drums & Drones – na DVD jsou stejné skladby jako na CD, jen doplněné o videa, jejichž „spořičová“ povaha diváka rozhodně neruší od poslechu, naopak jej může příjemně hypnotizovat – je po čertech intenzivní. Není bezchybné, místy lze cítit, že mu až příliš dominuje snaha o vyřešení technického problému a jistá „chtěnost“: drony z bubnů! S nimi ovšem souvisí jeden velký klad celého díla, totiž (i díky videím) nastražená vějička v podobě zdánlivé meditativnosti: díky falešným znamením se, než bys řekl kundalini, ocitneš v laboratorním pekle chladných kachliček a ostrého světla. Sluchátka rozhodně nedoporučuji, docela to s nimi bolí.
A takhle vypadá koncertní provedení Drums & Drones.
