Dnes si představíme dvě nové porce freejazzu, jejichž společným jmenovatelem je saxofonista John Dikeman.
John Dikeman a bubeník Onno Govaert si u nás zatím naposledy zahráli v geniálním šramlu The Zebra Street Band v ulicích Hradce Králové letos v říjnu v rámci 25. ročníku mezinárodního festivalu Jazz Goes To Town. Druhý jmenovaný pak ještě na stejné akci coby člen Full Sun Ziva Taubenfelda. Kytarista a baskytarista Jasper Stadhouders pak perlil na začátku listopadu na festivalu Alternativa ve dvou pro tuto příležitost postavených formacích – v triu s Tomášem Procházkou a Philippem Quehenbergerem a v závěrečné sedmihlavé mezinárodní superskupině Butcher´s Cleaver. V různých dalších konstelacích jsme je mohli vidět i na minulých ročnících JGTT, ale i v Praze či Pardubicích (třeba v Spinifex). Pohromadě se u nás prezentovali v půli března v žižkovském klubu Punctum se svým power-triem Cactus Truck a parťačkou jim byla tehdy americká kytaristka Ava Mendoza.
Přibírat na svá vystoupení hosty je u Cactus Truck celkem běžná praxe, za těch cca osm let existence s nimi hráli například Jeb Bishop, Roy Campbell, Kaja Draksler, Terrie Hessels, Andy Moor atd. Na dlouhém turné po Sibiři potkali baskytaristu Wadima Dickeho a prostě ho přibrali s sebou. Právě hlavně díky jemu spatřil letos světlo světa záznam z jejich tehdejšího společného muzicírování v kulturním domě Energetik v Sayanogorsku z 21. července 2015. To začíná jako pro CT typická freerocková/freejazzová smršť (někdy škatulkovaná jako no-wave noise jazz), kde to všichni smaží ostošest, ale přece jen je tu jedna vychytávka – citace ze skladby Spirits Rejoice od Alberta Aylera, která dává nahrávce trošku jiný spirituální rozměr. Nejde jen o poctu, ale spíše ztotožnění se s jazzmanem, jehož kořeny pevně tkví v blues a zároveň spolupracoval i s největšími avantgardisty včetně Cecila Taylora a pozdním období inklinoval k rockové hudbě. Aylerova poetika je ovšem Cactus Truck vlastní i bez přímých citací, jenom je zkrátka o pár desetiletí dál. Podobně jako na jiném „živáku“ Are You Free? pojmenovaném podle festivalu v Dunajské Strede tu najdeme dlouhý flák (na Are You Free? jsou dva) The Long Track trvající cca 19 minut a třicetivteřinovou codu The Short One, která je jakousi maximálně zhuštěnou esencí předchozího. Mohlo by se to zdát jako vtípek, ale má to svůj smysl.
Původem Američan John Dikeman žil postupně v různých zemích a nyní má svou rezidenci v Amsterdamu, ale ke své domovině se vrací zejména v triu s basistou Williamem Parkerem a bubeníkem Hamidem Drakem, kde sice uplatňuje své rozevláté bouřliváctví, ovšem v trochu jiném modu odkazujícím se logicky na free jazz šedesátých a sedmdesátých let minulého století. To platí i o letos vydaném záznamu jeho koncertu z 21. února 2018 čistě v duetu s Drakem. Na počátku je tahounem především Dikeman, jehož náruživé kvílení ovšem Drake podkresluje krkolomnými breaky. Postupně se však tempo rozpadá a posléze se role proměňují. Někdy oba hrají jakoby bez souvztažnosti a přesto to do sebe zapadá. Občas to náramně šlape, jindy se struktura zesložiťuje aniž by ztratila drive. Zhruba v polovině si Hamid vystřihne parádní sólo, do něhož se John vehementně zakousne, aby záhy následovala pohodověji plynoucí pasáž a následovně se dočkáme i fragmentární (částečně mručivé) meditativnosti. Každopádně to má celých sedmatřicet minut tah na bránu a o překvapivé změny či zvraty tu rozhodně není nouze.
Cactus Truck: Live in Siberia with Wadim Dicke
Tractata Records / Akt-Produkt (https://akt-produkt.bandcamp.com)
John Dikeman / Hamid Drake: Live in Chicago
Tractata Records (https://www.discogs.com/label/582649-Tractata-Records)