Carlos López: Letters From Kobenhavn; Mandala

  
20

Galicijský bubeník Carlos López (narozen 1979) vydal krátce po sobě dvě autorská alba na novém španělském labelu Jazz Activist. Obě alba jsou součástí projektu, který zohledňuje různá evropská města, k nimž má López bližší vztah. V tamních studiích pak vznikla alba Letters From Kobenhavn (Kodaň 2015) a Mandala (Berlín, Amsterodam 2016). V těchto městech totiž protagonista hudbu studoval; avšak absolvoval mistrovská jazzová studia také ve Spojených státech (Boston a New York).

Letters From Kobenhavn, v pořadí čtvrté album pod jeho jménem, vychází z jazzové avantgardy, potažmo free-jazzu, který má v dánské metropoli stále živé podhoubí, ovlivněné spíše americkou tradicí; však také López v jednom případě sáhl po Coltraneově skladbě 26-2, jež je považována za jeden z kořenů tzv. nového jazzu. Šestačtyřicetiminutové CD obsahuje pak sedm Lópezových kompozic, interpretovaných většinou v triu s klavírem. Pouze autor je na všech nahrávkách, jinak se spoluhráči střídají; jde o mezinárodní sestavu, kterou sjednocuje nynější působiště – Kodaň. Ono základní trio dotváří většinou Lópezův krajan Xan Campos (piano, el.piano Fender) a Nizozemec Camiel Jansen (kontrabas), ale ve dvou skladbách je střídají německý pianista Lucas Leidinger a kontrabasisté Tomo Jacobson (Dán) a Joel Illerhag (Švéd). Tři skladby jsou pak záležitostí kvarteta, kdy trio doplňuje polský altsaxofonista Maciej Kadziela – Turán evokuje více west-coast, ale již Looking For a Room čerpá z free-jazzu a ona vypjatá nervnost a expresivita sytí i A Night In Christiania. Ať už v triu či v kvartetu, Lópezovy sestavy pracují s dynamikou, rytmickými i výrazovými zlomy a neustálou proměnlivostí tektoniky a struktury. Trio dokáže vykreslit nejen prúzračně lyrickou náladu, byť zneklidňovanou průniky emocí (úvodní Lake) či zvukomalebný obraz a la ECM, dokonce s prvky minimalismu (závěrečná So Far From Anywhere), ale umí se i rozparádit v hard-bopové jízdě (Biking Again) a až zběsile rozvolnit (Holmes Crows Bipolarity). Samozřejmě výkony bubeníka jsou oním příslovečným pohonem…

Letošní novinka, album Mandala, bylo natočeno v Berlíně a Amsterodamu. Opět se zde uplatňuje mezinárodní sestava vesměs mladých instrumentalistů, jež se rozšířila na dvanáct aktérů; v každém městě totiž byla ta sestava jiná. V obou se kromě Lópeze objevila pouze nizozemská zpěvačka Sanne Huijbregts, jejíž nikterak výjimečný vokál dobarvuje (a zbytečně) ve čtyřech skladbách jinak hutný zvuk na pomezí hard-bopu a jazz-rocku; pravděpodobně mělo jít o akt zlyričtění, čemuž odpovídají názvy: Red Sunset, Mandala, In My Darkest Hours a The Great Lie. Naštěstí dvě třetiny téměř pětašedesátiminutového alba jsou pořádné instrumentálky bez změkčování a uhlazování, které sice tentokrát ctí více moderní evropskou tradici, ale s free-jazzovými východisky. V amsterodamském studiu nahrával s Lópezem galícijský kytarista Virxilio da Silva, katalánský klávesák Xavi Torres, galícijský pianista Xan Campos (ten se objevil již na předchozím albu), další Španěl Fernando Sánchez (tenorsax) a italský kontrabasista Marco Zenini. V Berlíně to byla již etnicky různorodější sestava: americký bastrumpetista Alistair Duncan, jeho krajan Matt Adomeit (kontrabas), kolumbijský altsaxofonista Regis Molina, finský tenorsaxofonista Sampo Kasurinen a ukrajinský pianista Yuriy Seredin. Skladby jsou nahrávány nejčastěji v triu a kvartetu, v Berlíně jsou obecně říznější a hutnější; v The One to rozpálí dokonce sextet s rozšířenými dechy a výtečnými sóly altky a basové trubky! Navzdoty free-jazzovému rozvolnění zní svižnůstka Yuyu soudržně, s vypjatým sólem piana. Syté groovy přijdou také na řadu, a to v jinak strukturálně bohaté skladbě The Last Move So Far, jež album uzavírá. Velkým překvapením je kousek, hraný v klavírním triu – Esperando a Lüa, evokující dokonce Billa Evanse blahé paměti! Amsterodamské tracky jsou pak převážně lyričtější a melodičtější, ovšem také zároveň výrazově pestřejší, což mne též velmi překvapilo. Třeba v That Present jde sice o hard-bopovou baladu s tenorem, ale postupně se tok zhušťuje a zároveň tonálně rozvolňuje, kompozice Royal je sice postavena na perlivém elektrickém pianu a sytě teplém tenorsaxofonu, ale spodek je vyloženě nu-jazzový…

 

Carlos López: Letters From Kobenhavn

Carlos López: Mandala

Jazz Activist (http://www.jazzactivist.com)