Hermovo ucho – Tenkrát na Coney Islandu
Setkání Sun Ra a Johna Cage na jednom pódiu nemělo charakter společného muzicírování, žádná jam session se nekonala.
Setkání Sun Ra a Johna Cage na jednom pódiu nemělo charakter společného muzicírování, žádná jam session se nekonala.
Další díl seznamu o tom, co „jiného“ se na tuzemských hudebních polích dálo v uplynulém roce.
Ghédalia Tazartès, pařížský Sefard a pěvec vlastního jazyka, dosáhl ve své hudbě vzácné rovnováhy mezi schopností být okamžitě rozpoznatelný a schopností neustále překvapovat.
Čtvrtým rozměrem hudby je iluze, alespoň měřeno kompozicí Hyperkrychle od skladatelky Soni Vetché. Studii rozdílu mezi akustickým signálem a jeho vnímáním nahrála Plzeňská filharmonie a čeká ji rozhlasová premiéra v pořadu Futurissimo.
Reedice hudební knihovny Ennia Morriconeho a Bruna Nicolaie jako sonda do přemýšlení o filmové hudbě.
„Kdybych byl tak chytrý, jako můj telefon, dokázal bych mluvit všemi jazyky.“ Nad novou knihou Boba Ostertaga.
Pražská šestka stvořila kolektivní kompozici pro bigband jako procházku po československých dějinách.
Zvukový experimentátor Thanos Chrysakis se na svém novém sólovém albu inspiroval světem hmyzu.
Stará i nová verze sanfranciské krajinné skulptury s mlhovými sirénami. Bill Fontana a dvě podoby jeho klasické realizace na značce Other Minds Records.
„Hudba je univerzální řeč lidstva,“ napsal, do značné míry metaforicky, americký básník H. W. Longfellow, kterého známe především jako autora eposu Píseň o Hiawathovi. Lze ale vzít básníka za slovo a hudbu univerzálně a digitálně kódovat?