Následující text vznikl místo úvodní přednášky k mým kurzům na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. Krizová globální situace mě donutila zamyslet se nad blízkou budoucností humanitního vzdělávání, které se ocitlo na technokratické křižovatce, jež mu může být osudnou.
Další z opravdu současných možností elektronického jazzu s mnoha žánrovými přesahy.
Jak bude po smrti? Ptá se Jacob Kirkegaard a na svém albu ukazuje přinejmenším, jak to bude znít.
Dvakrát o estetizaci ptačího zpěvu.
Jak rozeznít historický nástroj skladbami několika posledních dekád? Rozhovory s minulostí, elektronika i odrazy politických programů.
Mistrovské sólové album člena Tuxedomoon, Blainea L. Reiningera, se po třiceti letech dočkalo reedice.
Zvuky, které nejsou vidět, prach a světlo v hudbě Matouše Hejla.
Žijeme v polycentrickém světě plurality a časových anomálií, kde je jistá pouze nejistota a v němž číst Deleuze s Guattarim a poslouchat Feldmana je smysluplnější než se probírat plejádami vyprázdněných repetic.
Alexander Goldscheider, český skladatel, klávesový mág, ve druhé polovině sedmdesátých let průkopník elektronického popu u nás, producent a hudební publicista, žijící od roku 1981 v Anglii, vzpomíná ve zbrusu nových memoárech i v rozhovoru.
V loňské recenzi dvou CD Pavla Zlámala jsem psal cosi o tom, že současný český jazz je v dobré kondici. Nerad bych se opakoval, ale aktuální nahrávka tria Szaturma (Štefan Szabó – kytara, Michaela Turcerová – saxofony, Petr Maceček – bicí nástroje), nazvaná Phi, toto mé banální konstatování potvrzuje.