- Inzerce -

Tři alba plná kytarového mistrovství

Společným jmenovatelem těchto tří nahrávek je nevšední kytarista, skladatel a producent David Torn.

Když jsem před dvěma lety uslyšel poprvé desku Vortex, nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Když posloucháte hudbu celý život, máloco vás příjemně překvapí. A když narazíte na nahrávku, u které máte pocit, že vám vyvěrá z duše a že vás s každým tónem do sebe vtahuje hlouběji a hlouběji, máte téměř strach, aby ono kouzlo nepominulo. Samotná kapela Sonar je švýcarský kvartet hrající těžko zařaditelnou hudbu na pomezí minimalismu, rocku a jazzu. Bicí Manuela Pasquinelliho drží groove naprosto bezchybně a basa v rukou Christiana Kuntnera vytváří napětí. Společně tak tvoří koberec, po němž se proplétají v polyrytmických melodických motivech dvě elektrické kytary Stephana Thelena a Bernharda Wagnera. Příměr k pověstným švýcarským hodinkám prostě nejde při poslechu jejich hudby dostat z hlavy. Ona přesnost ale nenudí, naopak vyvolává velmi silné dojmy očekávání dalšího.

A to další tu přijde se třetí kytarou. Americký kytarista David Torn zdaleka nepatří do jediné škatulky. Jeho pojetí hudby ho právem řadí mezi nejzajímavější hráče současnosti a zároveň díky tomu patří mezi ty, které si musíte najít. Jeho nespoutaná hra místy evokuje nejpsychedeličtější momenty Jimiho Hendrixe a za melodické motivy by se nemusel stydět ani Jeff Beck. Způsob, jakým se nebojí používat efekty od vrstvených delayů po masivní boostery vaši mysl vystřelí do stratosféry. Tam, kde by se jiný kytarista snažil prodat těžce nabyté schopnosti, Torn nasadí nekompromisní zpětnou vazbu. Z jeho hry sálá energie a jeho schopnost načasování baví při opakovaném poslechu snad ještě více. Nejsilnější je tu však právě protnutí těchto dvou světů. Naléhavá přesnost Sonaru se sráží živelným Davidem Tornem. Toto spojení vytváří krásu, o jakou by se jednotliví účastníci pokoušeli sami jen velmi těžce. Je to potvrzení, že možná ty nejlepší a nejsilnější věci vznikají z komunikace. A to nakonec neplatí jen v hudbě.

Loňské album Sun of Goldfinger je zase z úplně jiného těsta. V tomto triu tvoří David Torn (kytara, elektronika), Tim Berne (altsaxofon) a Ches Smith (bicí, tanbou, elektronika) úplně odlišné hudební celky. Elektronické plochy, industriální zvuky a smyčky často pouštěné pozpátku komentuje saxofon někdy citlivý a místy naopak zběsile freejazově kvílící. Není to něco, co prostě musíte slyšet? Celá nahrávka trvá štědře přes hodinu, ale tvoří ji pouze tři tracky. Torn, Berne a Smith si vždy nechávají dost času na to, aby postupně vystavěli zvukový monument pouze ze společné improvizace.

Když jsem doposlechl nahrávku poprvé, musel jsem notný čas přemýšlet o tom, co se to vlastně stalo. Jako bych právě nečekaně absolvoval výlet na Jupiter a zpátky. Tolik zvuků, vjemů, tónů, které se až při pohledu zpět začaly skládat v netušený celek a sdělení. Touha vrátit se a znovu to procítit se stala neodkladnou. Druhý poslech rozostřil některé kontury, které se zprvu zdály důležité, aby se pod nimi objevily barvy a vůně, které jsem napoprvé minul (jak jsem mohl?). Tento počin zůstane zajisté delší dobu v mém playlistu, stojí totiž za důkladné prozkoumání, a k tomu pouhých několik poslechů stačit nebude.

Do třetice všeho dobrého přichází malý velký bonus. Výše zmíněné trio v letošním roce též publikovalo záznam svého úplně prvního koncertu. Živá vystoupení jsou vždy takovým prubířským kamenem ohledně schopností hudebníků a často prozradí o kapele více než studiová deska. Na Sun of Goldfinger (Congratulations to You) jasně dominuje Torn. Ruchy a hluky, které by si málokdo spojoval s kytarovým zvukem, rytmizuje pomocí looperu a tvoří tak podklad pro improvizaci dalších zúčastněných. Občasná až „normální“ rytmická nebo melodická linka vyruší člověka z abstraktního snění a připomene, že jsme stále na Zemi a nástroje v rukou drží lidé, ač nás jinak kolekce (opět o třech dlouhých suitách) zase nechce pustit z vlastního světa.

Je skvělé, že v době všemožného zkracování, zhušťovaní a zplošťování někdo stále natáčí mnohovrstevnaté desky, které se nepodbízejí, ale jako by zvaly: „Vejdi, jsi vítán. Něco tě to bude stát, ale odneseš si víc, než tušíš.“ Tak tedy šťastnou cestu, přátelé.

Sonar / David Torn: Vortex
RareNoiseRecords (https://www.rarenoiserecords.com)
David Torn, Tim Berne, Ches Smith: Sun of Goldfinger
ECM (https://www.ecmrecords.com)
David Torn, Tim Berne, Ches Smith: Sun of Goldfinger (Congratulations to You)
Screwgun Records (https://screwgunrecords.com)


Ostravská punková smršť s Horstem Fuchsem, Spinozou a klauny

Osmé bienále New Opera Days Ostrava neboli Dny nové opery Ostrava v pěti večerech přineslo celkem sedm oper – šest premiér světových a jednu evropskou.

Kardiostimulátor 268

Libanonské taneční iluze, ambientní bubnovačka a skryté signály.

Zkouška sirén – Smetiprach

O řekách, komunitách, paměti a písni

Kardiostimulátor 267

Hudba nová průmyslová, přátelské klavírní dialogy a pobyt u jezírka

Hermovo ucho – Many Many Women a Fin de Partie

Dva příklady, jak překládat marná slova do hlubokomyslné hudby.

Jen musíš cítit, že to jde z tebe

Inovativní formy umění v kulisách Jáchymova a v rukou mladých lidí.

Komponování jako darwinovský proces

Jak lze v současnosti provokovat podle Elliotta Sharpa.

Škatulka ambientu je pro mě docela úzká

Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.

Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.