Cédric Stevens: The Syncopated Elevators Legacy
Cédric Stevens: Stardust / Monsoon Loop
Discrepant (www.discrepant.net)
Jsem v pasti: pořád si tyhle desky pouštím a ne a ne přijít na to, jestli jsou skvělé nebo pitomé.
Belgičan Cédric Stevens se zdánlivě nepyšní nijak opulentní diskografií, je to ale tím, že většinou nevydává pod svým jménem. Mrkneme-li na Discogs, zjistíme, že tento čtyřicátník je členem přibližně tolika seskupení (Anxious, B.W.P. Experiments, Cyberpsychose, Deep Space Nine, Disappointed Wannabees, Drifting Bears Collective, Encephaloïd Disturbance, Hemisphear, Paresys, Phlegm, South Of No North, Subexplored, Subjective), kolik používá pseudonymů při sólové tvorbě. Ve světě taneční elektroniky je znám jako Acid Kirk, další sonické výlety podniká coby Psychonauts, Sergent Papillon, Syncopated Elevators Electric Circus a Syncopated Elevators Legacy. Poslední umělecký pseudonym je zároveň titulem jeho 2LP vydaného na značce Discrepant a obsahujícího devět skladeb ze čtyř minialb / EPs zmíněného projektu. Ač se to tedy na první pohled nezdá, tento titul není novinkou, ale kompilací 10-15 let starých děl doplněnou o LP remixů z dílen Fennesze, Sylvaina Chauveaua, My Cat Is An Alien, Burning Star Core, Motion Sickness of Time Travel a Leylanda Kirbyho.
Co si s tím vším počít? Stevens, odhaduji, zavrhl masky a rozhodl se propagovat jen jednu tvář – svou vlastní. Vzhledem k tomu, že doba je – alespoň pro vydavatele – zlá a že člověk, jak praví Ivan Wernisch, „stejně udělá jenom to, co se mu podobá,“ je to asi uvážená sázka na jistotu a soustředění sil jedním směrem.
Stevens se po svých beatových začátcích, jak sám o sobě píše, začal zajímat o alternativní a psychedelickou hudbu, free jazz a ambient. Syncopated Elevators Legacy byl prvním z projektů, v nichž tento svůj zájem rozvíjel. Hudba shrnutá na recenzované kompilaci vznikla za pomoci modulárního syntezátoru a synťáků Roland Juno 106 a Oberheim Matrix 1000, jejichž pípání bylo občas obohaceno o sestřih kolektivních improvizací, při nichž se dostalo na kytaru, bicí a trubku. Zazní i „konkrétní“ – jak se píše uvnitř rozkládacího obalu – zvuky zvonů a rozbitého nádobí.
Tak nějak mám pocit, že tohle album potěší hlavně milovníky analogových syntezátorů, které jsou v současné době nebývale v módě – i proto možná Stevens reedici staršího materiálu připravil. Coby posluchač zde nenacházím nic nového pod sluncem a nevím, mám-li se přiklonit k názoru, že je tato kolekce nevýrazná, nebo k názoru, že je půvabně decentní. Ano, jsem v pasti: pouštím si to pořád dokola a rozkoš i zklamání jen nesměle strkají nohu do dveří, aniž by se obtěžovaly dál. Cédric Stevens sedí na mnoha židlích, jak to jeho eklektické pozadí ale zvládá, si netroufám rozsoudit. Jistojistě je v tomto ohledu typickým dítkem své doby: vždyť co je pro současnou hudbu, která si říká „alternativní“ stejně oprávněně, jako si stokrát přežvýkané kytarovky říkají „indie“, typičtější, než tyhle one-man bandy?
Sluší se dodat, že druhé album titulu je, jakkoli posluchačsky i ideově nesnáším remixy, místy zajímavější než první. O nejlepší přepracování Stevensových skladeb se jednoznačně postarali Fennesz, My Cat Is An Alien a Burning Star Core, kteří je zcela ovládli a promítli do nich svůj vyhraněný styl i instrumentář: kytaru, bezeslovný vokál, bicí…
Singl Stardust / Monsoon Loop, který vyšel téměř současně s dvojalbem, Stevense představuje coby hráče na elektrickou kytaru a krabičky a přináší dva libě znějící drony/smyčky. Podobných nahrávek existují tisíce, tento příspěvek na hromadu drone ambientu je ale překvapivě stručný, milý, hezky zvukově zbarvený a, co je nejdůležitější, je z něj mnohem výrazněji cítit autorský názor.
