Z aktivní švédské experimentální scény se dnes hlásí o slovo další výrazný muzikant. David Granström vydává svou třetí desku Empty Room, na níž rozvíjí své melodicky opojné ambientní vize.
Po půl roce tu máme další ukázku výjimečnosti současné švédské experimentální scény, po loňském albu Matse Erlandssona navíc dalšího protagonistu mladé elektronické líhně, po kterém sáhl čím dál agilnější švýcarský label Hallow Ground. Tentokrát si šéfové vydavatelství plácli s Davidem Granströmem, dalším absolventem oboru kompozice elektronické hudby na Královské hudební konzervatoři ve Stockholmu. Jeho denním chlebem byl výzkum nových metod algoritmické práce se zvukovou syntézou v reálném čase. Často ke své práci využíval nástroje, které si sám vyvíjel v programovacím prostředí SuperCollider. A tento způsob práce slyšíme nejen na dvou starších albech Ephemeris a A Distant Color, Secluded, ale zasáhl i do vzniku letošního alba.
Příběh třetí řadovky Empty Room se začal psát před třemi roky, kdy byl David, stejně jako Mats Erlandsson, pozván neziskovou uměleckou organizací Non Existent Centre na území bývalého rudného dolu Ställbergs Gruva v průmyslovém regionu Bergslagen. I on se rozhodl nasát místní urbexovou atmosféru, ale na rozdíl od kolegy prohlásil za svůj primární nástroj pro zachycení tamější atmosféry kytaru. Kytara je tu často zkreslená k nepoznání, ale i její akustické tóny uzmou posluchačovu pozornost především v kratších kompozicích Sapphire Visions a Transience.
„Na tomto albu jsem se rozhodl zahrnout do výrazového rejstříku čisté kytarové vyhrávky, abych rozšířil spektrum mezi odvozenými, syntetickými zvuky a přiznanými akustickými vstupy,“ vysvětluje autor. Jemná práce s atmosférou nekope příkop mezi kytarovými a syntetickými vstupy. Podobně jako známější Christian Fennesz, prolíná Granström hned několik barevných vrstev, často vzešlých z jednoho zdroje, do komplexního jednolitého proudu. Navíc se straní jistých nervně avantgardních výstřelků, a všech pět kompozic vede jako majestátní, pomalou, minimalisticky jednoduchou procházku.
„Jedna z věcí, která mě na mém způsobu práce baví, je fakt, že programovací prostředí vytváří vzdálenost mezi mnou jako skladatelem a mnou jako posluchačem hudby,“ říká též Granström. Jeho technologiemi podpořené vyhýbání se konvenčnímu skládání ale neznamená, že by byl konečný výsledek méně osobní. Švéd jen jednoduše převzal jinou roli v procesu finalizace hudby, přičemž technologie a zvuky se staly jeho spoluautory. Navíc kytara, prolínající se celým albem, působí jako hladivá stužka (jen v Occultations plné vazeb jako elektřinou nabitý drát) procházející opuštěnými místnostmi bývalého rudného dolu. Pětice komplexních skladeb na desce navíc při každém poslechu nabývá jiné podoby.
David Granström: Empty Room
Hallow Ground (https://hallowground.com)