- Inzerce -

Dylan Ryan Sand: Circa

Původem chicagský v Los Angeles usazený bubeník a skladatel Dylan Ryan se pohybuje ve sférách indie rocku, hardcoru i free jazzu. Do svého tria Sand si přizval další univerzální hudebníky, jimiž jsou kytarista Timothy Young (mimo jiné spolupracovník Davida Sylviana nebo Waynea Horvitze) a basista Devin Hoff (například člen Nels Cline Singers či spolupracovník Yoko Ono). Sand debutovali v roce 2013 albem Sky Bleached. Už tam Ryan vytvořil model, že podstatnou část tvoří jeho skladby, něco je kolektivním dílem a jedna pecka je coververze slavného jazzmana (na prvotině pěkně naostřená předělávka White Magic od Paula Motiana). Je to celkem zdařilá fúze, kde to jiskří zejména v odpichovějších rockovějších kusech, ale jako celek ne úplně domaštěné a dosolené.

Druhotina Circa ovšem debut jednoznačně převyšuje a mnohem víc šlape dokonce i v klidnějších pasážích. Všechno je tu ostatně nějak dotaženější. Je to víc fúze, víc psychedelie, víc jazzrock, víc nářez, víc skladatelsky, instrumentálně i aranžérsky propracované. Od první grooveové skladby Trees, Voices, Saturn až po závěrečnou rozjitřenou seanci Raw Rattle to má skvělý tah na bránu, který je však pečlivě dávkován a posluchač má čas si vydechnout a vychutnat si všechny nuance. Již na prvním opusu vyčenichali kritici krom jiného ozvuky Black Sabbath, tady to v Possession čiší Sabaty na sto honů a přesto to není žádné epigonství. Visionary Fantasy přesně vystihuje už sám název. Nesmírně zdařilý je i cover Mortgage On My Mind od Keithe Jarretta. Timothy tu předvádí neotřelé metalové výkruty, Devin tvrdí muziku jako o život a sám protagonista destruuje svou soupravu ve stylu Buddyho Riche i Billa Warda. Všechno tu má zcela adekvátní stopáž, nic není nadbytečné nebo natahované. Jestli bude nastolený trend pokračovat, tak se máme příště na co těšit.

Dylan Ryan Sand: Circa

Cuneiform Records (www.cuneiformrecords.com)

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.