Eliane Radigue: Ψ 847
Oral (www.oral.qc.ca)
Francouzská skladatelka Eliane Radigue rozvíjí v posledních letech dvě linie aktivit. Dáma, která je spjatá především s elektronickou hudbou, začala v novém miléniu rozvíjet sérii kompozic pro akustické nástroje, v nichž si pohrává s témbry, jichž bychom se nenadáli. Na nahrávce je zatím z této série k dispozici pouze Naldjorlak I pro sólové violoncello, další díly pro basetový roh či harfu byly provedeny koncertně. Paralelně s tím se postupně dostávají na světlo světa její starší nahrávky a veřejnost si tak může dělat stále kompletnější představu o cestě, již Radigue prošla od 50. let, kdy ji uchvátila musique concréte Pierrů Schaeffera a Henryho, přes ovlivnění tibetským buddhismem k dlouhým plochám elektronických oscilací. Na kanadské značce Oral právě vyšla jedna z dlouhých meditací, které byly pro Radigue charakteristické od sedmdesátých let. Syntezátor ARP 2500, její hlavní instrument, je v kompozici Psi 847 zdrojem vysokých frekvencí, které se pomalu posouvají a tak vytvářejí klidnější či naopak rozkmitané plochy. Do nich čas od času vstupují motivy synteticky zvonivých tónů – někdy se opakuje jeden, jindy dva nebo tři, v rytmech, které jsou téměř pravidelné, ale ne strojové. Během více než sedmdesáti minut se vystřídají místa téměř nehybná s vlnkami výraznější aktivity, celek je ale zvukově velice jemný, z vysokých tónů se až točí hlava. Na jednom disku je nahrávka studiová, na druhém koncertní, což u elektronické hudby může působit zvláštně, ovšem u Radigue byl konkrétní prostor vždy důležitou součástí realizace hudby. V případě Ψ 847 jsou reproduktory rozmístěny kolem publika, ovšem namířené od něj směrem ke stěnám, takže k posluchačům se zvuk dostává až po odrazu, dobarven akustikou konkrétní místnosti. Ačkoliv nahrávka může takový zážitek zprostředkovat jen omezeně, zní koncertní nahrávka jinak, barevněji, měkčeji než ta studiová. Vzhledem k tomu, že lidský sluch s postupujícím věkem ztrácí schopnost slyšet vyšší frekvence, užijí si tuto skladbu nejkompletněji asi děti, psi a netopýři. I pro nás ostatní ale naštěstí zůstává ve sféře slyšitelného právě tak dost na to, abychom fascinovaně poslouchali.
