Fatalistický, snový, čarodějný a rotující Muff

  

„Na alternativu jsme moc jazzoví a pro jazzový svět moc alternativní,“ tvrdí kapela Muff, ale nijak to neřeší. Na počátku listopadu vydala ke dvacetiletí své existence čtvrté album Fatalust. A s ještě větší chutí zatlačila na obě strany téže mince.

Dříve, než studiová novinka vyšla, jsem Muff slyšel na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové, kde nový repertoár koncertně premiérovali (8. října). Zazněla tam vybroušená fúze jazzu a rocku, v níž se v dokonalém tvaru, s přehledem, nadhledem i vtipem, snoubí hard-bop, elektrický jazz, nu-jazz, progresivní rock a psychedelie. Marcel Bárta (též autor výtvarného díla na přední straně obalu), Jiří Šimek (který se postaral také o záznam zvuku, mix a mastering), Jakub Zitko, Jakub Vejnar a Roman Vícha sice přitvrdili a vyostřili frázování, ale dokázali ještě mocněji vykreslit melodickou linku, a nechali tak propuknout emoce a hutnost zvuku naplno.

V jedenácti nových skladbách proudí nepřetržitě energie vzájemné interakce, jež také nabíjí hudební materii. Rytmika šlape přímočareji, kytara, klávesy a samply zahušťují tok elektronikou, která ale voní člověčinou. A nad tím vším pak ční hlavní sólista kapely, Marcel Bárta, převážně s tenorem, dojde ale i na sopránku a klarinet. Jeho vývoj jako instrumentalisty doznává s každým novým počinem zralosti a hlubšího ponoru do hájemství hudby jako takové. Jako by čerpal sílu z odkazu Erica Dolphyho a Johna Coltranea, přičemž nalézá nové souvislosti a kontext v postmoderní době, jež se vyprázdnila v okamžiku, kdy se vytratila spiritualita a živočišnost se stala bezpohlavní. Bárta ve své hře přetavuje tradici v novou modernost, a tu zase v novou tradici. Proto je fusion-jazz (či chcete-li jazz-rock) značky Muff novou kvalitou, nikoli přežvýkáváním již dávno a nesčíslněkrát provařeného.

Od úvodní skladby (Daidra) jsme vtaženi na vzrušující cestu po hřebech kytarových ataků, s žiletkami frázování na tepnách i žilách, psychedelickým oparem nad hlavou a zostřeným zrakem ke vznícenému horizontu. Nechybí hravost v hypnotickém opojení (Rotující muž) nebo jazz-rockové sevření (Raz dva tré kvatro). Ambientní ztišení narušuje ostrozrnné Barely, tenorsax v Apollo 13 bloudí proměnlivým vesmírem, Fatalista plný napětí, znepokojení a strachu uteče nakonec do dětství. Korzár vdechne nový život Bludnému Holanďanovi jazz-rocku, Worksong 2147 s rozjitřenou sopránkou probouzí k životu Weather Report z budoucnosti, Čaroděj se ponoří do snění, ale potká sebe sama coby obyčejného smrtelníka, a takový střet ho metamorfuje v cucky. Všechny tyto dechberoucí transformace a přerody zjemňuje dvojice křehkých balad plných tetelivých barev, tajemství a jímavých motivů – Kindertraum s melodramatickým klarinetem a Dobří lidé s minimalistickou rétorikou vznícené naděje.

Té je nám doopravdy třeba…

Muff: Fatalust
Polí5 http://www.polipet.cz/