Činorodý label Stoned To Death se i v líných letních měsících může pochlubit několika novými položkami ve svém katalogu. Jednou z nich je split kazeta sólového projektu Ghettoblaster a trojice V0NT. Label zdárně překračuje dnes již těžko udržitelné hranice mezi elektronikou a kytarovou hudbou, a podobná snaha vychází i ze zmiňované kazety.
Ghettoblaster, jak již název napovídá, se dotýká spíše elektronicko-rapových končin širokého hudebního oceánu, i když o drsnější textury spojené s kytarovou hudbou rozhodně nepřijdeme. Ryčné hiphopové rytmy se tříští pod nánosy zkreslených ploch syntezátorů, které mají blíže spíše ke zvuku hardcore kapel. Určitým způsobem „amatérský“ zvuk nahrávky může zmlsané audiofilní perfekcionisty iritovat, a je pravda, že její nepříliš dynamické vyznění se vyžívá v polohách, kdy na pomyslném mixážním pultu svítí červené LED diody. V kontextu kazety a tvorby celého labelu Stoned To Death se ale podobnému záměru nelze divit – zvuk nahrávky působí symbioticky s obsahem textů a spojujícím prvkem je snaha jít přímo „k věci“, a to bez nadbytečných ornamentů. Ostatně právě texty, které by z dálky bylo možné označit jako dystopické, se při konfrontaci s geopolitickou realitou soudobého světa a radikalizací tzv. slušných lidí, zdají být spíše chladně realistickými. (Všechno co bylo nový / se kurevsky rychle mění / a starý jistoty pohřbený v zapomnění / nezbejvá toho moc / už jenom utrpení / a je ho kolem tolik / že to až možný není.) Co bylo včera dystopií, je dnes bez mrknutí oka servírováno k snídani.
Trapné pocity, které se často bezděčně spojují s poslechem domácího rapu, zde nepadají na příliš úrodnou půdu – tvorba projektu Ghettoblaster je natolik svérázná, že ji do výše zmíněné škatulky nelze jednoduše zařadit, stejně jako úspěšně uniká ze škatulek hardcore scény. Možná by se dalo připodobňovat tvorbu Ghettoblaster k nejrůznějším rapovým solitérům (např. WWW, Dälek, SYNY,…), ale zdá se, že to také nedává příliš smyslu – snad jediná analogie spočívá ve snaze „dělat si to po svém“. Výsledkem každopádně je nepodbízivá a odvážná směska rapu, tříštivé elektroniky a naboostrovaných syntezátorů – podobných počinů na tuzemské scéně příliš nenajdeme.
Trojice V0NT se pohybuje ve stejných vodách a přináší ještě temnější a zkreslenější zvuk. Drone music se tu spojuje s hiphopovými beaty a hardcorově vyřvávanými vokály. Pod povrchem temnoty a tvrďáctví se ale ukrývají melancholické tóny syntézátorů, které se mohou rozvinout až s několikátým poslechem. Dynamika nahrávky vynikne až při hlasitějším poslechu, což je u této kazety třeba zdůraznit více, než u jiných nahrávek. Divoká změť rytmů a táhlých textur ale nakonec nevyznívá natolik depresivně, jak se na první pohled může zdát. Dojde i na svérázný BDSM lovesong (na co ještě čekáš / až ti řeknu až to uděláš / lehni si na záda / lízej mi prdel / na co ještě čekáš / až ti řeknu až to uděláš / udělej mi pejska / řeknu ti co máš dělat / řeknu ti kdo za to může). Závěr alba přináší čirou temnotu, ale stejně jako u BDSM praktik platí: kdo to protentokrát vydrží, příště bude chtít ještě víc. Celkově jde o velmi dobře vyladěné splitko a oba hudební projekty k sobě pasují, s přímočarostí nahrávce vlastní by se dalo říct, „jako prdel na hrnec“. Nakonec – a tak by tomu mělo v časech stále více se vytrácející sebereflexe být – je možná nejvýstižnější krátký popis nahrávky z pera samotného labelu: „mutant techno íbýem rep“.
GHETTOBLASTER / V0NT
Stoned to Death (https://stoned-to-death.bandcamp.com)