Hitra v oparu tajemství i tíži ztrát

  

Hitra je největší norský ostrov na jih od polárního kruhu a také experimentální jazzové kvarteto, jež se vydalo na hudební výlet do imaginárních, ztracených a skrytých míst, evokujících zákoutí divokých oblastí Norska.

Kapela Hitra vznikla na Norges Musikkhøgskole v Oslo a deska Transparence je jejím debutem vydaným 19. února na norském labelu AMP Music & Records, který zhusta vydává první alba nadějných souborů a prokazuje přitom obdivuhodný čich na ty opravdu perspektivní. Bylo tomu tak i v případě Silent Fires a alba Forests, jež jsem zde recenzoval na počátku loňského roku. To zmiňuji proto, neboť i zde hraje zakladatel Hitry, italský pianista Alessandro Sgobbio. Tento výtečný instrumentalista již od prvního sólového počinu Aforismi Protestanti (2010) zkoumá hudbu po improvizační i duchovní stránce a od té doby vydal pod vlastním jménem jedenáct alb. Dalšími členy kvarteta jsou kytarista Hilmar Jensson (podílí se na padesátce titulů, včetně těch s Jimem Blackem, Trevorem Dunnem, Timem Bernem, Chrisem Speedem či Chrisem Cheekem), baskytarista Jo Berger Myhre (od roku 2013 člen Nils Petter Molvaer Quartet) a bubeník Øyvind Skarbø (slyšet ho můžete na více než dvaceti titulech, studoval i kubánskou a západoafrickou hudbu, proslul též jako organizátor koncertní série Øyvind Jazzforum a zakladatel stejnojmenného labelu).

Stopáž alba, které vyšlo na CD i LP, je sice něco málo přes třiatřicet minut, ale právě půlhodinka je na víceméně homogenní elektro-akustický zvuk tak akorát, aby udržel posluchačovu fantazií vzrušenou pozornost. Osm skladeb není zbytečně protahovaných či rozmělňovaných, neboť nejlépe fungují ve vzájemném propojení. Přitom si zde i (řekněme) tradičnější posluchač moderního jazzu nalezne to své; myslím tím sólové chorusy. Ty jsou hlavně doménou kytaristy, jenž se blýskne třeba ve skladbě Künftiges. Jeho výrazivo je vesměs jazzrockové se špetkou psychedelie. Jinak hutným i barvitým způsobem zahušťuje s dynamickou proměnlivostí onen dominantní proud mysteriózní, nepředvídatelně vrásněné směsi elektrických jemností (např. v The Perfect Light of Sandstad) či surovostí (Labtayt) a akustického květenství (především díky pianistovi) třeba v Sêtu. Všechny skladby se vyznačují umnou gradací, jíž protagonisté vyjadřují katarzi až z psychotického stavu (To See Was To Be) nebo umocňují už tak melodické projasnění triumfálním vzepětím (závěrečná Lebenslauf). Ke dvěma kompozicím autoři osvětlují i konkrétní inspirační zdroje – úvodní Lebtit se vztahuje k oněm ztraceným městům figurujícím ve světové litetaruře (Borges, Perec…), Cité Des Poétes je elegií za v roce 2009 zbořený bytový komplex na pařížském předměstí zvaný Čtvrť básníků.

Hitra: Transparence
AMP Music & Records
http://www.ampmusicrecords.com/