- Inzerce -

Izrazets

Moskevské powertrio přináší na svém eponymním albu to nejlepší ze svých dosavadních pokusů o skloubení noise rocku, dubu a volné improvizace.

Tato kapela vznikla již v roce 2009, napřed hrála čistě volně improvizovanou instrumentální hudbu pod názvem High Pressure, a tehdy vydala i svou první nahrávku. Své nynější jméno Izrazets přijala o rok později po rozšíření sestavy o saxofon Antona Mahova. Zpočátku déle bojovala o pozornost, se svým žánrovým zaměřením nacházeli jen pomalu na moskevské scéně publikum i podporu klubové scény či labelů. Zřejmě i z toho důvodu měli Izrazets také několik delších tvůrčích přestávek. Ostatně i loni v prosinci vydané první plnohodnotné studiové album dokumentuje jejich zatím poslední aktivní období okolo roku 2016 a 2017, opět pouze v triu. Nahrávka je to ale plná energie a skvělých nápadů. Kytarista Dmitrij Kozulev, baskytarista Dmitrij Lapšin a bubenice Oksana Grigorjeva tu předvádějí perfektní souhru a drive.

Úvod patří dvěma hardcorově divokým kusům. Společná razantní rytmická ostinata a riffy se tu prolínají s volně improvizovanou psychedelií, rytmika se občas usadí na dubově znějících linkách a kytara jí pak umí odpovědět vedle distorzí i šťavnatými delayi. Třetí skladba nazvaná Náhrdelník na svých více než deseti minutách přináší různé rytmické hříčky, freejazzovou komunikaci a dlouhé obrábění pomalejšího zatěžkaného beatu. To následující Stvoření probíhá zase především při hutné zkreslené zvukové stěně. Nekompromisně minimalistická basa se tu skvěle doplňuje se svižněji křepčící kytarou.

Dále se nám kapela představí i v humorných swingových ohlasech či tempově rozvolněných freejazzových trialozích hraných s brutalitou blízkou třeba i mnohým kapelám ze scény newyorského downtownu. Závěrečný track Smrt na diskontext jako kdyby trio většinu tvůrčích metod ještě znovu přezkoumalo z jiného úhlu pohledu. Počáteční zběsilý nářez v něm pak při nečekaných, často spontánních aranžích opravdu postupně umírá.

Album má velice přirozený a přitom hutný zvuk. Vřele doporučuji.

Izrazets: Izrazets
[addicted label] (https://noname666.bandcamp.com)


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.