K ceně Vinyla se již potřetí udělovala i cena Jany „Apačky“ Grygarové pro hudební publicisty do třiceti let. Jeden z dvojice letos dekorovaných, Jiří Slabihoudek, to taktak stihl.
Na Jirku mě upozornil skladatel Miroslav Pudlák, když jsme řešili pokrytí festivalu Contempuls. Od onoho prvního reportu se Jiří Slabihoudek stal pevnou součástí autorského týmu HIS Voice.
Je jen málo muzikologů a hudebních vědců, kteří kromě badatelské, akademické činnosti chápou význam popularizace a najdou si na erudovanou publicistiku čas. Jiří Slabihoudek k nim patří a je radost číst texty autora, který se dovede pohybovat v milieu současné kompozice, jazzu i alternativnější pop music, jsa si dobře vědom toho, že každé ze zmíněných prostředí vyžaduje jiný druh vhledu, recepce a popisu, že je nelze mechanicky komparovat a pak se divit, že „be-bop není swing a Armstrong nebyl Rus.“ Proto je Jiří, jak se mi občas zdá, autorsky doslova na roztrhání.
První místa letos byla udělena dvě, o „Apaččin pohár“ se tedy Jiří dělí s Davidem Lauferem. Když jsem mu navrhnul, aby své práce do soutěže přihlásil, asi se mu to zprvu příliš nezdálo, poslechl ale a teď to má. Blahopřejeme mu a vy, milí čtenáři, klikněte a přesvědčte se, za co to má.
