V pátek 9. února zemřel v osmačtyřiceti letech islandský skladatel Jóhann Jóhannsson, který se do širšího povědomí dostal především skrze hudbu k filmům. Sicario, Teorie všeho, Příchozí – to byly filmy, jimž Jóhannssonova hudba dodala specifickou atmosféru mísící melancholii s temnými předtuchami. Trochu ve stínu jeho novějších úspěchů zůstala raná tvorba, leckdy hudebně originálnější. I ta vznikala mnohdy ve spojení s dalšími uměleckými formami, ať už to byla divadelní hra Englabörn, nebo taneční představení IBM 1401, A User’s Manual. Na konci 90. let spoluzakládal kolektiv Kitchen Motors, který vydával elektroniku, punk, knihy i filmy a na jejíchž titulech se mohli potkat Barry Adamson s Pan Sonic a The Hafler Trio. V té době byl Jóhannsson také členem skupiny Apparat Organ Quartet míchající postrock, elektropopovou melodiku a lásku k archivním syntezátorům.
Mimo mainstreamovou kinematografii se vydal například ve spolupráci s režisérem Billem Morrisonem. Z jejich setkání vznikla pocta hornickým regionům Spojeného království, The Miners‘ Hymns, v níž archivní záběry hornického života doprovází hymnická a nekonečně pomalá stopa žesťových nástrojů a varhan.
Když v roce 2005 psal Víťa Mikeš pro HIS Voice profil tehdy ještě poměrně málo známého skladatele, shrnul jeho hudbu slovy: „Předkládá s ní řád, ale způsobuje chaos. Vyluzuje harmonii, ale ve výsledku útočí disharmonií. Tím však neodrazuje, naopak, nutí k neustálým návratům.“