Nejdříve spolupracoval s hvězdami funku, rapu, hip hopu a r´n´b (Snoop Dogg, Erykah Badu, Dr. Dre, Kedrick Lamar, Funkadelic), než na sklonku loňského roku vydal debutové album, jež vzbudilo senzaci – trumpetista Josef Leimberg. Je ona směs jazz-fusion, world music, R&B a instrumentálního hip hopu, která vyšla pod titulem Astral Progressions nejen jako digitální album, ale také v podobě 2LP, opravdu tak vzrušující?
Leimberg se v deseti převážně autorských skladbách obklopil řadou zajímavých hostujících muzikantů z okruhu Shafiqa Husayana, výrazného představitele alternativního hip hopu (např.kapela Sa-Ra). Vytvořil tak duchovně zabarvený soul a hip hopově rozkývané rhythm-and-blues, ovlivněné vlivy davisovského jazz-rocku z počátku sedmdesátých let. Toto prý představuje nové standardy v uchopení jazzu a jeho schopnosti fúzí. Leimberg v jednom rozhovoru uvádí jako svou inspiraci vedle Milese Davise také Sun Ra, Pharoaha Sanderse a Alice Coltrane, ale pak bych očekával opravdu nový přístup především po hudební stránce; ona kosmická filozofie se asi nedá nijak podstatně inovovat. Jenže se nemohu zbavit pocitu, že Leimbergova astrální progresivita není ničím jiným, než pouhou recyklací, nikoli novou kvalitou. Stačí si poslechnout staré desky Bobbyho Hutchersona (především Now z roku 1969) nebo Archieho Sheppa (např. Attica Blues – 1972). Všechno to tam již bylo; i bez hip hopu…
Z deseti položek alba snesou přísné měřítko pouze čtyři skladby. Nejdříve se ale zmíním o těch, jež víceméně považuji za nafouklou bublinu (omlouvám se za tak tvrdý odsudek, asi jsem příliš zklamán). As I Think Of You, napsaná a také zpívaná nevýrazně, ba až ploše Georgií Anne Muldrow, nezachrání ani hlasově zmnožený refrén či basklarinet Tracy Wannomae a smyčce Miguela Atwood-Fergusona. Between Us 2 až příliš okatě evokuje Prince (napsal rapper Kurupt, zpívá Bilal), v Celestial Visions je třaslavě jednoduchý rytmus až protivný (zvláště pro jazzofila), následující Astral Progressions sice umně odrapuje autor Kurupt, ale je to takové předvídatelné, nevzrušivé; chlapík má smůlu, že již čtvrstoletí před ním totéž udělal Miles Davis na albu Doo-bop. V soulovce Echoes Of One sice znějí hezké dechy, ale je to opět takové nanicovaté. Korunu tomu všemu nasadil Leimberg ve více než čtrnáctiminutové skladbě (tady bych měl použít uvozovky) pod názvem Psychedelic Sonia, jež album uzavírá. Monotónní recitativ jeho matky Sonii má sice lidsky hluboký obsah, ale hudební podmalba je upozaděna natolik, že mi vlastně uniká smysl takového počinu. Po kompoziční stránce se tam vůbec nic neděje…
Naštěstí se na albu najdou také skladby, které nenudí a občas z nich probleskne geniální hudební nápad. To je případ hned prvních dvou tracků. Úvodní Spirits Of the Ancestors zdobí naléhavé a proměnlivé přívaly duchovně zabarveného jazzu, korunované výtečnými party trubky a temně bublavého basklarinetu. V Interstellar Universe se zaskví vedle autorovy trubky hlavním sólovým chorusem tenorsaxofonista Kamasi Washington; nepřesléchnutelní jsou také flétnistka Camille Ramirez, barytonsaxofonista Adam Turchin a trombonista Ryan Porter. Lyricky barevný kus The Awakening je příležitostí pro basklarinetistku Tracy Wannomae, šťavnaté ženské vokály a elektronicky zašpiněný sax Terace Martina. V Davisově symptomatické skladbě Lonely Fire znějí stejně jako v originále na albu Big Fun z přelomu 60. a 70. let vedle hlavního partu trubky indické příchutě v podobě sitar, tampury a sarodu; na ně hraje hvězda ethno-jazzu Paul Livingston. Na hutnosti hudebního toku se významně podílejí též basklarinetistka Tracy Wannomae i saxofonisté Terrace Martin a Adam Turchin (ten hraje na sopránku). Quo Vadis, Leimberg?
Josef Leimberg: Astral Progressions
World Galaxy Records / Alpha Pup Records (https://worldgalaxyrecords.bandcamp.com, https://www.alphapuprecords.com)
