- Inzerce -

Kámen jak cyp

K oslavám dvaceti let Bludného kamene se připojilo i ostravské internetové Rádio Cyp. Speciální vysílání hudebních a zvukových událostí sestavil režisér Martin Režný. Jmenuje se Torzo a začíná 28. října úderem půlnoci. V cca sedmadvacetihodinovém programu nás čeká střídání a prolínání zvukových i hlukových událostí, náznaků písní, beatů, terénních nahrávek, koláží samplů, ozvěn normalizačního popu a televizních estrád, záznamů z mobilu, drásavého ambientu a půvabného hluku, lidských i softwarových hlasů, klavírního sólování, disparátního párování, elektronických vrkočů a analogových strupů a mnoho dalších zvukových atrakcí.. Vzácně se ozve dramatický zpěv…  

„Ta hudba je inspirována hudbou,“ říká tvůrce programu. „Je jakousi ozvěnou toho všeho, co jsem od dětství poslouchal ať už jako fanoušek (různé demosnímky lokálních kapel, pořad Větrník) a návštěvník koncertů, nebo jako kluk odkázaný na nesvobodnou nabídku v normalizační Československé socialistické republice (Ein Kessel Buntes, Televarieté, rozhlasové pořady Miloše Skalky). Pamatuji si, jak všude zněla dosti nezajímavá a především jednotvárná hudba, a zároveň jsem si představoval, jak asi zní John Cage, Laurie Anderson, Steve Reich, Residents, Kraftwerk nebo Faust o nichž jsem četl nejčastěji v Gramorevui nebo v Melodii (poslechnout jsem si to všechno mohl o cca 10-15 let později). Ta hudba je i reakcí na tyto časy, v nichž se právě nacházíme, kdy se záměrně zahlcuju vší možnou hudbou a čekám, co to se mnou udělá.  

Není možné zmínit všechny inspirační zdroje (tagy by mohly znít noise, krautrock, experimental, free jazz, electronic, art brut, ambient, contemporary, rock in oposition, improvising, panoptikum) ale nemůžu pominout nahrávku a poté i koncertní provedení Inner Cities Alvina Currana a Dana Vandevaala. Doporučuju! (Zásadním způsobem posunula mé vnímání času v hudbě potažmo vnímání času obecně). Na závěr úvodních slov si neodpustím jednu představu: ideální posluchač si vysílání poslechne přes sluchátka, bude putovat krajinou, přírodou i městy, normálně bude i spát, ale se sluchátky, bude se zanořovat a vynořovat do lázně těch zvuků, meditovat při nich, pošle mi pak koresponďák, jak bylo.“  

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.