- Inzerce -

Kora et le Mechanix: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých; Michal Kořán: Čtyři barvy

Nestor české ambientní hudby, Michal Kořán, vydává po třiceti letech experimentování s tímto žánrem letos rovnou dva dlouhohrající počiny. Jeden pod hlavičkou projektu Kora et le Mechanix, který sdílí spolu se svým letitým souputníkem Filipem Homolou. Ten nese poněkud záhadný název „Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.“ Hned v závěsu pak vydal neméně pozoruhodný sólový opus pod svým civilním jménem nazvaný Čtyři barvy. I na něm však nalezneme tři hostující veličiny naší alternativní scény.

První jmenovaný opus je hudbou ke stejnojmennému představení libereckého Naivního divadla podle knihy spisovatelky Judith Schalansky, která se v ní věnuje nejopuštěnějším ostrovům naší planety, od ostrova Rudolfova v Severním ledovém oceánu až po ostrov Takuu v Tichém oceánu, a dodává jim smyšlený mytologický kontext. Hudba pak vše nenásilně doplňuje svou tajuplnou až lovecraftovskou atmosférou a pro Kořána typickým minimalistickým soundem poučeným klasickými konceptuálními kompozicemi Briana Ena nebo Geir Jensena (alias Biosphere). Je to ideální zvukový kánon připomínající opuštěnost člověka/ostrova uprostřed oceánu.

Tisková zpáva praví: „Sólové album 4 barvy je pak jakýmsi uzavřením kruhu. Kořán se v něm vrací jak k počátečním experimentům s minimalismem a ambientem, tak ke spolupráci s hráči na akustické nástroje“. Těmi zde jsou: houslistka Agnes Kutas, výtavarník a performer Petr Nikl a hudebník a vydavatel Josef Jindrák. Ti album doplnili o své nápady a vymalovali tak celou ambientní omalovánku do mysticky vyznívajících pastelových barev. Album je původně doprovodem k výstavě Miloše Karáska – Pozdní Světlo, a jak už název napovídá, je koncepčně věnováno čtyřem základním barvám (modrá, zelená, žlutá a červená), ze kterých lze namíchat všechny ostatní barevné odstíny a symbolizují tak zároveň barvy čtyř ročních období (obyčejně však k namíchání všech barev, ať už aditivním (RGB) či subtraktivním (CMY) mísením, stačí pouze barvy tři).

Úvodní čtyřminutová skladba Nikl žlutý se rozvijí pozvolna a taky tak končí. Další skladby Kraplak Tmavý, Kadmio Chrom či Coelin Brilant se taktéž snaží obdobně jako Tarkovského filmy zachytit čas v jeho plynoucí totalitě neukončenosti. Koneckonců čas je jen iluzorní fyzikální veličina, která nabývá objektivních rozměrů až v mysli recipientově. Z dáli jsou slyšitelné éterické houslové party malující taoistickou krajinu uprostřed hlubokých lesů a skal vnitřních světů. Z houštin obalených mlžným oparem občas zavane chladný vánek či zaševelí meluzína. Přeletí pták, zašumí listí, zajiskří déšť. Duchové lesa svým hlasem obklopují imaginativní krajinu a mizí v zapomnění teritoriálního nekonečna a rozplývajícího se horizontu bezčasí. Z nicoty vystupují a do nicoty se navrací…

Kora et le Mechanix: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých

Michal Kořán: Čtyři barvy

(Blue Lizard, https://www.facebook.com/KORA-ET-LE-MECHANIX-282588683050)


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.