Původně jsem pro toto okénko připravoval téma celkového shrnutí neúměrně bohaté podzimní koncertní sezóny ve středoevropském prostoru, nicméně vzhledem k poslednímu počinu labelu CS Industrial, a sice vydání „ilegálního“ československého koncertu sheffieldské formace The Box z roku 1983, složené z členů první inkarnace Clock DVA, jsem se rozhodl vézt toto okénko spíše historicky, a tak nějak zavzpomínat prostřednictvím dobových svědectví na některé zásadní počiny organizátorů skrytých v anonymitě, jejichž kulturně-diverzní akce pomohly rozvířit stojaté vody socialistického uměleckého světonázoru, a i když jejich snaha vyzněla nakonec často naprázdno, jelikož se kapela většinou nedostala přes státní hranice, přesto se povedlo většinou fanoušky alespoň shromáždit, a ti se mohli přesvědčit, že ve své hudební vášni nejsou sami. S odstupem času se na většinu neuskutečněných akcí zapomnělo, nicméně věřím, že i tyto smělé počiny měly svůj zásadní význam.
Povědomí o industriální hudbě přichází do ČSSR vlastně už na začátku 80. let, kdy se dobro a hlavně družným povahám povedlo získat kopie různých kazetových i vinylových nahrávek Throbbing Gristle a související britské experimentální scény, většinou v domnění, že se jedná o radikální odvozeniny punkového hnutí. Dodnes vzpomínají pamětníci na klánovické poslechové seance u Jardy Paláta, kdy se neurotický skřípot kovů rozléhal do nepoznaných hudebních struktur. Problémem ovšem byla kulturní neprostupnost Východního bloku a zejména ČSSR, která byla ve věcech kulturní cenzury ještě tvrdší než sousední Polsko nebo Maďarsko.
Zásadní je v tomto směru rok 1982, kdy proběhly první útoky jak autochtonních (Laibach, Autopsia), tak alochtonních projektů z oblasti mimo Východní blok. Z těchto můžeme jmenovat např. proslulou performance kontroverzního belgického projektu Club Moral v Maďarsku, kdy se jejich původně řádně ohlášené vystoupení v rámci vernisáže výtvarného umění, muselo pod tlakem úřadů a policie přesunout na zemědělskou usedlosi mimo Budapešť, kde se tím pádem udál soukromý koncert/festival ne nepodobný živým vystoupením Plastic People of The Universe u Václava Havla na Hrádečku. Club Moral nicméně tuto silnou zkušenost velmi intenzivně reflektovali ve své tvorbě a většinu natočeného materiálu vydali na své první kazetě Mit Neuen Waffen. Věřím, že pro tehdejší posluchače jak v bývalé Jugoslávii, tak i pro hrstku vyvolených v Maďarsku musela být performace těchto skupin skutečně silným zážitkem, obzvlášť když si uvědomíme, že v té době měli jak Laibach, tak i Club Moral za sebou i silnou výtvarnou, často šokující koncepci. Laibach v tomto směru navazují na Kazimíra Maleviče a Club Moral se svým zinem Force Mental přinášejí až katarzní vize pod vlivem Come Organization a Psychic TV.
Po roce 1982 začíná Východní Evropu obcházet strašidlo pirátské kazetové kultury, díky které vznikají i první vazby mezi hudebníky a posluchači industriální scény, undergroundového (post)punku i dalších extrémnějších žánrů a povědomí o této hudbě se tak začíná dostávat i k nám. V roce 1983 probíhají v Praze dva koncerty formace The Box, o kterých si můžete přečíst zde a které předznamenaly celou řadu pokusů o uspořádání živých performance i přes nelibost našich úřadů. V tom samém roce vyráží Laibach na své první velké turné „Occupied Europe Tour“, díky kterému se povede nejen pozvednout do té doby malinké berlínské domácí vydavatelství Staalplaat na úroveň respektovaného labelu, ale zároveň se Laibach poštěstí uskutečnit své první polské turné. Další zásoba diverzních hlukových frekvencí se dostává do rudého řečiště zemí RVHP. Stejně tak se v roce 1984 mohli pražští posluchači seznámit s avantgardní a na svou dobu extrémní japonskou elektronikou, o kterou se postarala významná osobnost japonského tance Min Tanaka, kterému tehdy dělal doprovod Minoru Noguči, a jehož vystoupení mělo stejně jako mnohá jiná na tehdejší diváctvo až formativní vliv.
Krom počínající domácí produkce, ať už v rámci projektů Jardy Paláta či jeho aktivit s Omnibusem, ansámblů jako Veselí Filištínové či Brusičova parta, se kolem roku 1985 chystá domácí podhoubí na další kulturní zákroky proti rudému establishmentu v podobě koncertů Laibach, Test Dept. a Swans. Aktivisté z Jazzové sekce totiž v té době přišli na zajímavý způsob, jakým způsobem převézt naše úřady, a to pomocí tzv. 24hodinových průjezdních víz, která vydávala ČSSR pro projíždějící občany cizích států. Tímto způsobem se podívali do Prahy třeba i Skeleton Crew nebo Nico, a to právě v roce 1985. Pokud se tedy kapele povedlo dostat se přes hraniční přechod, měla STB jen malou šanci takový koncert vypátrat a zmařit. Laibach a Test Dept. se vstup do naší země nepodařil, nicméně Swans se vystoupit podařilo, a tak se hudba alb Filth a Cop mohla rozvinout i před pražským posluchačstvem. Těžko si lze představit silnější impulz pro vznik prvních post punkových projektů než právě tuto silnou performance Michaela Giry a spol.
Posledním koncertem, který v tomto krátkém okénku zmíním je druhý pokus o živé vystoupení německé legendy Einstürzende Neubauten na Mírovém festivalu Olofa Palmeho v plzeňském Lochotíně v roce 1987. Na tuto dnes již naštěstí komickou příhodu kdysi v samizdatových brožurách vzpomínal sám Blixa Bargeld, kdy podle jeho slov celá kapela tušila, jak asi celá anabáze dopadne. Už na hranicích došlo soudruhům, že si asi nepozvali „dělnickou a proletářskou kapelu“, nicméně Neubauten byli v Plzni oficiálně, a tak byli dopraveni do Lochotína i přes nevoli pohraničníků. Po vystoupení jejich punkujících kolegů Die Toten Hosen se ovšem strhla rubanice mezi punkery, kteří nesnesli bezprostřendě následující vystoupení Michala Davida, a pořádkovými silami. Při pohledu na tvrdý zásah se v zákulisí odvázali i alkoholem značně posilnění Neubauten a jali se servat s tajnými policisty v civilu, kteří byli nenápadní asi jako tanky na zimní sjezdovce. Dodejme jenom, že podroušenost industrialistů nebyla způsobena jejich vášní pro alkohol, ale skutečností, že krom vodky a rumu pořadatel nezajistil kapelám prakticky žádné občerstvení, no a na lačno to pak jde rychle.
Einstürzende Neubauten se tedy koncert v Čechách povedl až na třetí pokus v roce 1991. V těchto letech bezprostředně po pádu komunistického režimu se v Čechách s koncerty významných představitelů industriálu a souvisejících žánrů doslova roztrhl pytel, ale o tom si povíme zase někdy příště. Závěrem mi ještě dovolte drobnou otázku do pléna. Zažili jste na vlastní kůži koncert nějaké industriální kapely před rokem 1989? Znali jste někoho, kdo tyto koncerty produkoval, nahrával nebo o nich šířil informace? Byli jste i Vy součástí hudební podzemní diverze? Napište nám do komentáře nebo na sociální sítě, Vaše příběhy nás velmi zajímají!
