Švédský kytarista David Stakenäs a norský perkusista Ingar Zach spolu začínali ve formaci Tri-Dim se saxofonistou Håkonem Kornstadem. Po jeho odchodu se rozhodli pokračovat v novém tisíciletí coby duo pod markou LabField. Jejich první dvě alba Fishforms (nahrané 2006, vydané 2008) a Collab (nahrané 2008, vydané 2010) obsahovala delší abstraktní improvizace, letos vydaný třetí počin má výrazně bohatší strukturu, i když název Bucket Of Songs neznamená, že by jednalo o nějaký písňový recitál. Pestrost tu zvýrazňuje i účast třetího člena – italského kytaristy a elektronika Giuseppe Ielasiho, který již hostoval na jejich předchozím opusu a zejména nádherný hlas švédské zpěvačky Mariam Wallentin, která zde participovala na třech skladbách. Základem jsou tu elektro-akustické propletence, kde se skvěle snoubí překvapivě čistý zvuk kytarových strun s rozmanitými mnohočetnými perkusními strukturami. Je to skutečně sonická laboratoř, v níž se mísí nejrůznější ingredience od filigránského ambientu až po etnické či dokonce paraprogrockové prvky. Některé kusy jsou spíše hravě či nervně kaleidoskopické, jindy mají lyrický nádech (Page 55) nebo dramaticky napjatou atmosféru (Straight A´s In Constant Sorrow). Skutečnou pochoutkou je pak závěrečná skladba Last Passacaglia, kde se všechny elementy krásně sejdou a spojí. Právě tady dochází k amalgamu improvizace a melodických linek i nosného zpěvu. Mariam Wallentin tu totiž nepředvádí žádné vokální akrobacie, ale vnáší do kolotavého procesu přece jen jakýsi až písňový řád. Všechno to prostě perfektně zapadá do sebe, ovšem spíše jako dokonalá mozaika složená ze zdánlivě nesourodých materiálů než jako hodinový strojek.
Zachovy aktivity jsou vskutku nepřeberné a na evropské improvizační scéně má výraznou pozici. Spolupracoval mimo jiné s Jaapem Blonkem, Ivarem Grydelandem, Derekem Baileym, Philippem Wachsmannem, Charlotte Hug, Rhodrim Daviesem, Thomasem Lehnem či Xavierem Charlesem. U nás se představil naposledy s projektem Erika Honoré Heliographs 9. dubna v rámci festivalu Punkt meets Music Infinity, kde předvedl své rytmické kouzlení v plné parádě a přitom s neokázalostí sobě vlastní. V neposlední řadě je také od roku 2000 provozovatelem labelu Sofa, který je jednoznačně zárukou kvality.
Mezi současné Zachovy spoluhráče patří i španělský elektronik, tvůrce terénních nahrávek a kytarista Miguel Angel Tolosa. Jejich společný opus Loner vznikal v letech 2004 až 2014 v Norsku, Itálii, Francii a Španělsku a obsahuje čtyři dronově laděné niterné sférické skladby. Zachovy perkuse si zde i v na prvotní poslech minimalistickém elektrohávu zachovávají svou rozmanitost a drobnokresebnost. Někdy nabývají vrchu zvukové plochy (i on sám se podílel na terénních nahrávkách a elektronických kejklích), ale ty vždycky nedílně předchází, doprovází a umocňuje šustění, cinkání, tep, vrzání, dunění, hřmění a další projevy jeho instrumentů. Nejvýraznější skladbou je závěrečná Astoneaged, kde se vše opět skvěle koncentruje. Zach má zkrátka cit pro budování pozvolné gradace a pohrávání si s různými částicemi, jenž skládá je do nezvyklých souvislosti bez ohledu na to, kdo je jeho partnerem a s jakým dalším arzenálem pracuje.
Labfield: Bucket Of Songs
Hubro (www.hubromusic.com)
Ingar Zach / Miguel Angel Tolosa: Loner
Sofa (www.sofamusic.no)
