Hudba Marka Fella se dosud většinou pohybovala na hranici toho, co lze zvát taneční hudbou, a experimentů s elektronickými systémy nepravidelných struktur. Vždy jí charakterizovala jistá strojovost, daná již volbou zvuků. Na aktuální desce britský hudebník přestoupil hraniční čáru do světa akustických zvuků a lidských interpretů a na albu Intra jeho hudbu hraje čtveřice perkusistů z portugalského souboru Drumming Grupo de Percussão. Podle Fellova vyjádření v rozhovoru pro BOMB Magazine bylo prvotní inspirací pro zvuk alba okounění ve skladu nástrojů tohoto bicího ansámblu. Tam narazil na sadu metalofonů nazvaných sixxen, poskládaných z kovových tyčí naladěných v nepravidelných intervalech mimo klasický evropský systém.
Jak naznačuje podtitul alba Computer Generated Rhythm for Microtonal Metallophones, nenapsal Fell svým interpretům noty do partitury. V počítači vytvořil vzorce, které pak každému z hráčů pouštěl do uší, čímž vznikly hustě a nepravidelně propletené sítě zvuků. Ve zmíněném rozhovoru Fell tvrdí, že ho nezajímá virtuozita hudebních interpretů. Nicméně od prvních vteřin nahrávky se vtírá pocit, že jde o zatraceně virtuózní výkon, pokud jde o rychlost rukou i soustředěnost mozků. Jako kdybychom strčili hlavu dovnitř velice složitého hodinového stroje a snažili se zorientovat ve všech těch kolečkách, pružinkách a převodech. Každá složka je sama o sobě dost jednoduchá, ale z jejich kombinace uši přecházejí. Zdánlivou omezenost zvukové palety vyvažuje použití různých hracích technik, kdy jsou kovové tyčky rozeznívány paličkami různých velikostí a tvrdostí, hlazeny a škrábány. Zároveň hraje velkou roli hustota patternů. Zatímco s „husté“ části INTRA-5 se všechny tóny slévají do homogenního celku, pomalá a „řídká“ INTRA-9 dávkuje zvonivé tóny jako kapky končícího deště, kdy proměnlivé intervaly mezi nimi vytvářejí jemné napětí. Zvukový svět této desky ve výsledku není tak vzdálený čistě digitálním „glitchům“ dřívějších Fellových desek.
Nástroj sixxen vznikl původně v roce 1978 a jde o myšlenku řeckého moderního klasika Iannise Xenakise, který si ji vymyslel pro svou skladbu Pléïades. Nevytvořil ovšem přesný návod ke stavbě instrumentu, takže každý soubor, který chtěl kompozici provést, musel postavit vlastní. Slavný skladatel podle pamětníků vlastně nikdy nebyl docela spokojen, takže zůstává otázkou, jaká vlastně byla jeho představa. Fellova nahrávka tedy s Xenakisem souvisí jen volně, byť oba sdílejí lásku k hustému a zároveň nepravidelně se proměňujícímu předivu. Ve srovnání s Intra je Xenakisova hudba v Pléïades vlastně docela přímočará a úderná.
Pro Marka Fella není album Intra úplně prvním krokem k hudbě akustických nástrojů. Již v roce 2011 začal vymýšlet a před časem na kazetě vydavatelství Tapeworm vydal několik částí ze série nazvané Focal Music, kde podobným způsobem hustí do hlavy počítačem generované vzorce houslistce, violistce a klavíristovi. Situace stroje dirigujícího člověka, jehož hra z principu i při největší virtuozitě vždy obsahuje malé nepřesnosti, je evidentně nosná. Na albu Intra z ní dokázal Mark Fell v kombinaci se zajímavým a vlastně velice příjemným zvukem nástroje vytěžit skvělý výsledek.
Mark Fell / Drumming Grupo de Percussão: Intra (Computer Generated Rhythm for Microtonal Metallophones)
Boomkat Editions (boomkat.com)