- Inzerce -

Michael Vincent Waller: The South Shore

S jednoduchostí je to v hudbě složité. Někdy může být geniální, jindy je příznakem myšlenkové prázdnoty. A někdy se nemůžete rozhodnout, která z těch variant a jejich mezistupňů vám leží na stole. To je případ Michaela Vincenta Wallera a jeho dvojdiskové sbírky The South Shore. Vyšla na značce založené Phillem Niblockem, jenž je i autorem fotky na obalu, Waller byl několik let studentem minimalisty a věrozvěsta nekonečných prodlev La Monte Younga, jedna ze skladeb nese věnování Henrymu Flyntovi, který radikální minimalismus snoubil s americkou fidlovačkou. Takže očekávání jsou mimohudebními informacemi nasměrována. Aby pak byla zcela odmetena hudbou samotnou. Dostaneme více než dvě hodiny snahy rehabilitovat hodnoty evropské hudby  romantismu či impresionismu v podobě komorních krátkometrážních kousků – zkomponovaných v rozmezí let 2012 a 2014. A není to žádná ironizace, odstup, postmoderní míchání. Je to čistý materiál, jen stopově narušený mikrotonálním rozlaďováním a náznakem minimalistického opakování v Y for Henry Flynt. Druhým vybočením je rozeznění gongů jako doprovodu k basklarinetu v Arbitrage. Skladby se ukázněně drží ve vymezených tóninách, melodie nejsou nijak výrazné, ale existují, nálady se příliš nemění, převládá optimistické zasnění, jako když vzpomínáte na příjemnou dovolenou. A ono se to poslouchá celkem příjemně, ovšem přiznám se, je těžké udržet pozornost a nevnímat tu hudbu jako kulisu. A když jsme u hudebních kulis, srovnání se slavným hudebním kulisákem Erikem Satiem se nabízí docela rychle. Nechuť tlačit posluchačům něco originálního do uší spojuje starého francouzského mistra s americkým (skoro)třicátníkem. Dá se to chápat jako cvičení v potlačování uměleckého ega?

Pokud chcete tenhle druh hudby recenzovat, zaseknete se na spoustě otazníků. Pokud ji budete nekomplikovaně poslouchat, může vám udělat příjemné zvukové prostředí. Ale možná na ni taky rychle zapomenete.

Michael Vincent Waller: The South Shore

XI Records (www.xirecords.org)


Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka