Znamená ještě něco v roce 2010 termín dubstep? Klubový fenomén posledních let se rozštěpil do tolika podžánrů, že jeho údajní jednotliví představitelé už spolu nemají nic společného a termín se používá jen ze setrvačnosti. Ty nejzajímavější albové počiny s vročením 2010 překročily úzké žánrové hranice směrem k divnému syntetickému r‘n‘b (Guido – Aneida), technu (Actress – Splasz) nebo osmbitové hudbě (Ikonika – Contact, Love, Want, Have). Někteří publicisté dokonce začali psát o post-dubstepu a tato nálepka se skvěle hodí i na debutový počin londýnské dvojice Mount Kimbie nazvaný Crooks & Lovers. Dvojice Dominic Maker a Kai Campos je na něm rozkročená mezi beatovou alchymií „žánru kdysi známému jako dubstep“, downtempem a ambientem. Jejich skladby jsou spíše než písničkami jakýmisi náladovými zvukovými sousošími, v nichž se mezi křupavými beaty a syntezátory proplétají útržky hlasů. Mount Kimbie pracují se zvukem tak delikátně a decentně, až často hrozí nebezpečí, že se při nesoustředěném poslechu jejich hudba propadne do pozadí. Zatímco jejich nejbližší stylový příbuzný Burial dokáže spojit atmosféru skladeb s inovativními beaty, Mount Kimbie jako kdyby pro všechnu sofistikovanost na to druhé zapomněli. Vzrušení bohužel přijde až na samotný závěr desky u skladeb Mayor a Between Time. Konstatovat, že dlouhohrající debut Mount Kimbie je příjemná deska, je tak rozhodně po velice slibných loňských EP nosičích Maybes a Sketch On Glass výrazem jistého zklamání. Teď se nechme překvapit s čím příjde jejich post-dubstepový souputník James Blake, který nedávno vydal výtečné EP CMYK.
Na rozdíl od výše zmíněných mladíčků už producent Mala (vlastním jménem Mark Lawrence) v londýnském klubovém undergroundu nějaký čas působí. Dubstepová scéna ho uznává jako jednoho z otců svého soundu a má za sebou celou řadu singlů. Jeho debutové album ale vyšlo teprve letos v létě. Pod hlavičkou Digital Mystikz (jeho stálý parťák Coki na desce absentuje) ho Mala pojal jako bezmála ideologický manifest – šest skladeb desky totiž vychází pouze na třech dvanáctipalcových vinylech. (Něco podobného kdysi provedli Public Image Ltd. se svým albem Metal Box). Kdo chce skladby z Return II Space poslouchat z pirátských MP3, nedostane desku tak jak byla zamýšlena – jako poctu kultuře soundsystému, jehož masivní reproduktory dávají hudbě fyzický rozměr. Při správné aplikaci Return II Space mají být totiž kovové beaty a dubové ozvěny cítit na těle. Ne snad, že by se Digital Mystikz oddávali filtrovací onanii, která je dnes velmi běžná u druhořadých imitátorů dubstepového soundu – Mala vždy uměl agresivnější momenty mistrovsky vyvážit těmi meditativními. Šest skladeb Return II Space prý Mala dával pečlivě dohromady několik let a nabízí dubstep ve své původní podobě, v níž se potkává taneční potenciál stylu s dubovým poselstvím. V době, kdy se dubstepoví producenti objevují na deskách popových hvězd (M.I.A., Rihanna) je Return II Space vítaným (byť trochu nostalgickým) návratem k počátkům klubové kultury a shrnutím všeho, co na něm bylo zajímavé.