Pět možných podob současného hudebního divadla se zjeví v Ostravě na konci srpna.
Nacházíme se v období, kdy se pomalu ukazuje, co z kulturního provozu bylo karanténními opatřeními definitivně stornováno, co jen odsunuto na neurčito a co se bude konat jen s menším zpožděním. Do té třetí kategorie naštěstí spadá i přehlídka NODO neboli Ostravské dny nové opery. Poslední srpnový víkend (28.–30. 8.) se tak v Ostravě uskuteční pětice představení současných děl, na něž tak či onak sedí označení „opera,“ byť vykračování z jasně vymezené škatulky lze tak nějak předpokládat.
Páté bienále zahájí Marek Keprt, který své HIBIKI, HIBIKI, vzhmoť! označuje jako „chuťově-čichovou komorní (ne)operu.“ V autorském komentáři se točí kolem stejnojmenné japonské whisky, aniž by naznačoval, zda bude degustace součástí představení. Režie se ujal Petr Odo Macháček z pražského Divadla Kámen, které se na NODO představilo v roce 2016 v opeře Petra Cíglera Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu.
Ana Sokolović napsala jednoaktovku Svatba na texty srbské lidové poezie a půjde o sondu do předsvatebních rituálů v podání šesti ženských hlasů. Nauka o afázii je společným dílem skladatele Michala Rataje a libretistiky a režisérky Kathariny Schmitt a chceme-li si udělat představu, co čekat, možná jsou klíčem následující dvě věty z anotace: „Otázka „Kdo mluví?“ je pro ně přitom stejně důležitá jako otázka „Kdo nemluví?“, respektive „Kdo není slyšet“. Inscenace se zabývá výzkumem hlasu jako základního prvku identity.“
Slovenský skladatel a saxofonista Miro Tóth má na kontě již několik hudebně-scénických děl, která lze popsat jako „podivuhodná.“ Že se do této řady zařadí i novinka Muž v skafandri, lze odhadovat i z toho, že do skafandru se oblékne v Praze žijící finský hudebník a herec Pasi Mäkelä (The Spermbankers, divadlo Handa Gote, Federsel & Mäkelä). Videoopera je inspirována osobností Eugena Andrewa Cernana, astronauta s československými kořeny.
Letošní NODO uzavře No. 50 (Zahrada) britského skladatele Richarda Ayrese. Jeho No. 42 (V Alpách) bylo v Ostravě provedeno v roce 2016 a šlo o originální a zároveň velmi zábavný kus. Dočkáme se toho i u „temně komického příběhu o muži, který hledá smysl života“? Dost možná. Každopádně libreto si skladatele poskládal z textů Dantovy Božské komendie, Edgara Allana Poea, Christiny Rossetti, Williama Shakespeara či Giacoma Leopardiho.
Ostravské centrum nové hudby v průběhu epidemické uzávěrky nezahálelo a vydalo sérii videí, na nichž členové souboru Ostravská banda hrají soudobou hudbu na přístavním molu nebo kdesi v podkroví mezi trámy. Na to se stále můžete podívat zde. Nicméně vyhlídka na soudobé (ne)opery spatřené na vlastní oči je ještě o kus lepší.
