Paul Motian Trio 2000 + Two on Broadway vol. 5

  

Paul Motian Trio 2000 + Two on Broadway vol. 5

Winter & Winter (www.winterandwinter.com)

 

Americký bubeník, perkusista a skladatel Paul Motian (1931 – 2011) se nevymykal z oblasti moderního jazzu s příměsí jemného hledačství, zvláštní slabost však měl i pro Broadway, čímž si notoval zřejmě s převahou svého publika. První desku se standardy této provenience nahrál v roce 1988 ještě u Polydoru, Stefan Winter ji reedoval  a Motian se pak k předlohám broadwayničení pravidelně vracel s Triem 2000 plus host(é). Kýžený pátý soubor se nijak z této řady nevymyká, bezpečně lavíruje mezi jazzem a popem, jde jednoznačně o poslechovou záležitost, ale na úrovni.

Sám Motian neopouští své bicí snad ani na vteřinu, tumluje se, převálcovává melodii i se jí proťukává, saxofony Lorena Stillmana a Michaëla Attiase dodávají skladbám napětí, souběžně i mimoběžně se protkávají, někdy i „dojí“ v dobrém slova smyslu, perlení i nonšalantní vybrnkávání klavíru, u kterého cvičí Masabumi Kikuchi, udržuje rovnováhu a basa Thomase Morgana hraje vybíjenou i zatloukanou a vstřícně se prohlubuje do melodií. Ano, jde o útok na dojem(nost) posluchačstva, ale výkon všech hráčů je nenuceně perfektní, občas i nevzrušeně nevyrušující, všech sedm čísel (z nichž autorem prvního je sám Motian) je něčím ozvláštněno, takže nejde o jejich zplošnění, nýbrž o záměrné rozbírání. Příklad: Just a Gigolo, kde hráči nezůstanou poddanými veleznámého hitu, nýbrž si jeho prvky rozloží do obsáhlé předehry a až v páté minutě (ze 6:37) se k populární melodii dostanou, ale i pak ji rozhloučí, takže jde o aranžérsky dokonavé (v je správně) ztvárnění. Rozrůzněnost přístupů k jednotlivým kompozicím je očividná – od jemného preludování k blaženému usínání  (Something I Dreamed Last Night)  po vyvážený a uvážlivý „cajdák“ (I See Your Face Before Me), zvolené předlohy si však přitom neprotiřečí, hudebníci se s nimi mazlí; zůstává „vlaho v očích“. Kikuchi si do hraní pochopitelně zahuláká nebo zaskučí, aby dal najevo, jak vše prožívá, a musím se přiznat, že mě to zvláště v případě takto laděného alba značně irituje. Jinak: v pohodě – jako čtyři záležitosti předcházející. Motianovo jméno tak zůstane s Broadwayí spojeno definitivně.