- Inzerce -

Šest etud pro preparovanou kytaru a laptop

Tato gramofonová deska může svou stopáží působit poměrně skromně, avšak její hudební obsah nás rychle přesvědčí o opaku. Pánové Hainer Wörmann (preparovaná elektrická kytara) a Frank Niehusmann (laptop) si tu oba libují v krátkých zvukových událostech, které však v divoké smršti sypou jednu za druhou. Neustálá invence a většinou skoro grindcorové nasazení eliminují či maximálně zkracují ony hledačské pasaže („rostoucí palmy“), jež často improvizovanou hudbu provázejí.

Album Kabel tvoří šest kusů přibližně o třech až šesti minutách. V jejich úvodu vždy oba hráči navodí výchozí, vždy již poněkud nervní konstelaci, tu lehce ohledají, aby se od ní poté správně odpíchli ke stupňující intenzitě, kterou dovedou skoro až ke zvukové epilepsii. Při sebezběsilejších sónických eskapádách si však zachovávají určité komorní vyznění.

Jednotlivé kusy si i přes jistou zvukovou a formální podobnost a neperiodičnost spolehlivě udrží posluchačovu pozornost. Oba hráči disponují širokým výběrem výrazových prostředků. Wörmann ke svým preparacím používá zjevně pestrý arzenál objektů (předměty z různých materiálů, drobné motory, kameny…), technik i zvukových nastavení elektrické kytary, Niehusmann ve svém vlastním softwaru v téměř každém tracku střídá abstraktnější zvuky syntezátorového charakteru s elektronickými bicími, s velkou pravděpodobností vycházejí ony méně konkrétní prvky často také z mikrosamplingové práce uvnitř perkusivních vzorků. Party obou nástrojů jsou přitom od sebe při všech experimentech hezky rozeznatelné, kytara zde i při značné „nekytarovosti“ zůstává elektroakusticky syrovější a frekvenčně méně vyzpytatelná oproti digitálním partům z počítače.

Šest improvizací vlastně prezentuje šest řešení obdobné výchozí situace, či třeba šest etud na podobné zadání, a jejich detailní rozdíly lze zkoumat lépe až při opakovaných posleších. Nejabstraktnější ponor nabídne zřejmě kousek pátý, kde již téměř zmizí konkrétní bicí samply, a velké finále v závěru poslední části zajišťuje ambientnější plocha, v níž se celkový prostor nahrávky konečně poprvé rozšíří i pomocí decentního reverbu.

Niehusmann a Wörmann patří po desítky let ke stálicím nejen německé experimentální scény, oba mají za sebou nesčetně projektů a alb. Zde tak máme možnost slyšet, jak vyzrálost improvizátorů vede k neokázalosti projevu, celkovému nadhledu i k umělecké radikálnosti bez jakýchkoli servítek.

Frank Niehusmann & Hainer Wörmann: Kabel
NurNichtNur (https://www.nurnichtnur.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.