Tato gramofonová deska může svou stopáží působit poměrně skromně, avšak její hudební obsah nás rychle přesvědčí o opaku. Pánové Hainer Wörmann (preparovaná elektrická kytara) a Frank Niehusmann (laptop) si tu oba libují v krátkých zvukových událostech, které však v divoké smršti sypou jednu za druhou. Neustálá invence a většinou skoro grindcorové nasazení eliminují či maximálně zkracují ony hledačské pasaže („rostoucí palmy“), jež často improvizovanou hudbu provázejí.
Album Kabel tvoří šest kusů přibližně o třech až šesti minutách. V jejich úvodu vždy oba hráči navodí výchozí, vždy již poněkud nervní konstelaci, tu lehce ohledají, aby se od ní poté správně odpíchli ke stupňující intenzitě, kterou dovedou skoro až ke zvukové epilepsii. Při sebezběsilejších sónických eskapádách si však zachovávají určité komorní vyznění.
Jednotlivé kusy si i přes jistou zvukovou a formální podobnost a neperiodičnost spolehlivě udrží posluchačovu pozornost. Oba hráči disponují širokým výběrem výrazových prostředků. Wörmann ke svým preparacím používá zjevně pestrý arzenál objektů (předměty z různých materiálů, drobné motory, kameny…), technik i zvukových nastavení elektrické kytary, Niehusmann ve svém vlastním softwaru v téměř každém tracku střídá abstraktnější zvuky syntezátorového charakteru s elektronickými bicími, s velkou pravděpodobností vycházejí ony méně konkrétní prvky často také z mikrosamplingové práce uvnitř perkusivních vzorků. Party obou nástrojů jsou přitom od sebe při všech experimentech hezky rozeznatelné, kytara zde i při značné „nekytarovosti“ zůstává elektroakusticky syrovější a frekvenčně méně vyzpytatelná oproti digitálním partům z počítače.
Šest improvizací vlastně prezentuje šest řešení obdobné výchozí situace, či třeba šest etud na podobné zadání, a jejich detailní rozdíly lze zkoumat lépe až při opakovaných posleších. Nejabstraktnější ponor nabídne zřejmě kousek pátý, kde již téměř zmizí konkrétní bicí samply, a velké finále v závěru poslední části zajišťuje ambientnější plocha, v níž se celkový prostor nahrávky konečně poprvé rozšíří i pomocí decentního reverbu.
Niehusmann a Wörmann patří po desítky let ke stálicím nejen německé experimentální scény, oba mají za sebou nesčetně projektů a alb. Zde tak máme možnost slyšet, jak vyzrálost improvizátorů vede k neokázalosti projevu, celkovému nadhledu i k umělecké radikálnosti bez jakýchkoli servítek.
Frank Niehusmann & Hainer Wörmann: Kabel
NurNichtNur (https://www.nurnichtnur.com)