Silva Šírová Sextet: What’s Hidden

  
125

Co se skrývá v debutovém albu sexteta flétnistky a saxofonistky Silvy Šírové? Nic přelomového. Ale přesto, že jde o eklektickou směs nejrůznějších přísad z kuchyně moderního jazzu, tudíž nic nového pod sluncem, šest mladých instrumentalistů si s ní pohrává s neobyčejnou grácií a umem. Až budete poslouchat toto album, bude to jako pochutnávat si na čerstvém, voňavém, lahodném jídle z těch nejkvalitnějších ingrediencí…

Sexteto založila Šírová z řad absolventů a spolužáků VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Debut obsahuje kompozice převážně z pera lídryně; však studovala skladbu u Milana Svobody. Osm jejích kousků doplňuje jedna pecka pianisty Jana Pudláka; je jí hned úvodní Acclimatization. Dalšími aktéry nahrávky jsou trumpetista Roman Volf, kytarista Samuel Tremko, kontrabasista Martin Gerla a bubeník Petr Nohavica.

Gró výraziva sexteta leží v souzvuku tenorsaxofonu či flétny s trubkou. Pod ním klokotá elastická a hutná rytmika a vše zahušťují vyhrávky kytary a piana. V Acclimatization po ellingtonovském antré zavládnou hard-bopové sazby bezmála bigbandové síly, patřičně uhánějící rytmika a skvělá sóla saxu a piana. Následuje GFN (Guys From the North), jež zahajuje defilé výrazných, až zpěvných motivů, jimiž je pak album protkáno až do konce. Sexteto pracuje s dynamickou, výrazovou i rytmickou proměnlivostí, obohacenou o sólové chorusy. Pro mne skutečná lahůdka. Stejně tak One Day My Groove Will Come, již považuju za absolutní vrchol alba. Ač je sexteto striktně akustické (vyjma kytary, ale ta není nijak nabroušená), zní nu-jazzově. Rytmika, zvláště pak bubeník, tady exceluje s veškerou dravostí a plazmatičností. Také sólo trumpetisty je neméně strhující. Navíc s flétnou vytváří neobvyklou barevnou plástev. K sólovým partům se dostane také kytarista (What’s Hidden), ale jinak bývá poměrně upozaděn; ovšem v Motol Wood si to vynahrazuje až s jazz-rockovou umanutostí. Zato kontrabasista vystřihne vlastní osobitá vyjádření hned ve třech skladbách. Ve What Next ozdobí bopovou smršť samostatným dramatickým dílkem, v melodické latině Simply Sad přímo rozkvete a v baladě In A Year nejdříve lyrickou melodii ohmatá a posléze rozvine bez špetky cukru.

Ovšem hlavními a určujícími sólisty jsou tu dechaři a pianista. Jan Pudlák má ve svojí hře něco s Ellingtona, Monka, Tynera a též skandinávských pianistů. Roman Volf místy frázuje jako Freddie Hubbard a špiní zvuk nástroje podobně jako Woody Shaw. A vůdčí osobnost sexteta Silva Šírová? Její hra působí vyzrále, přesvědčivě, přitom elegantně, neupoceně; flétna sice není tak dravá jako tenorsax, ale je o to šarmantnější. V její hře bychom mohli najít něco z Bena Webstera, Phila Woodse a Joea Hendersona. Tím ovšem nechci tvrdit, že je Šírová vědomě kopíruje; naopak. Věřím ale v jazzové memy, a těch má v sobě plno. Ostatně jako všichni její spoluhráči.

Nezbývá, než se těšit na další album.

A vydržte spolu!

Silva Šírová Sextet: What’s Hidden
Polí5 http://www.polipet.cz/