V jeden den (21. října loňského roku) spatřila světlo jazzového světa dvě výtečná alba americké provenience s tou vskutku nejsvobodnější hudbou.
Další život klavírních virtuozů
Ještě v časech pandemie, tedy odděleně, začali nahrávat společné album pianisté Dan Cavanagh a James Miley. Dan Cavanagh je profesorem hudby na College of Liberal Arts na Texaské univerzitě v Arlingtonu. Komponuje či aranžuje pro celou řadu interpretů jazzové a klasické hudby, včetně AfroBop Alliance a legendární Patti LaBelle. Jako lídr vydal čtyři autorská alba: velkokapelové Pulse, triové Heart of the Geyser a s vibrafonistou Davem Hagedornem Horizon a 20 Years. James Miley je profesorem hudby na Willamette University v Salemu (Oregon), kde koordinuje studijní program jazzu a improvizované hudby a vyčuje kompozici, hudbu pro vizuální média a hudební teorii/historii. Lze ho slyšet na nahrávkách s Ronem Milesem v souboru Hashem Assadullahi Sextet, je zakládajícím členem Radiohead Jazz Project a s Danem Cavanaghem se zná z jeho Jazz Emporium Big Bandu.
V šesti skladbách z celkových devíti na albu Another Life hostuje slovutný bubeník John Hollenbeck, známý ze svých vlajkových skupin Claudia Quintet a John Hollenbeck Large Ensemble. Na společném albu znějí také syntezátory, ale nikoli v původně zamýšlené četnosti. „Elektronické části vznikaly postupem času,“ řáká Cavanagh. „Posílal jsem si s Jamesem verze tam a zpět v průběhu několika měsíců. Byl to v některých ohledech v podstatě společný kompoziční proces.“ Jenže pak si uvědomili, že tomu chybí bicí, a oslovili tedy Hollenbecka. „Jakmile nám John poslal svoje stopy s bicími,“ vzpomíná Miley, „přehodnotili jsme elektronický aspekt projektu a úplně jsme vypustili syntezátory z pěti skladeb.“ Hollenbeck k tomu dodává: „Snažil jsem se nahrávání pojmout jako živé session, takže jsem všechny skladby prošel v jednom dni, jako bychom je hráli naživo.“ Konečný výsledek zní opravdu jako živá nahrávka ze studia.
Album otevírá narativně rozmáchlá All the Things in Their Right Places, v níž dvojice pianistů smíchala jazzový standard se skladbou rockové kapely Radiohead, a vytvořila tak všeobjímající a dynamicky proměnlivý hudební skvost. Druhou coververzí je pak Royals, úprava hitu novozélandské písničkářky Lorde (Grammy 2013 za nejlepší výkon v kategorii Pop), s klavírním perlením a hutnými bicími. Z autorských skladeb bych vypíchnul tři, jež jsou z pohledu progresivního jazzu nejzajímavější. Wernerism je řízná, místy také freejazzově rozvolněná, zachovávající ovšem po celý čas tah na bránu. Improvisation sytí vzrušující směs přemítavých impresí a nervních expresí. Titulní Another Life je zprvu lahodně melodická, ale postupně nabývá na intenzitě, naléhavosti, hutnosti umocněné syntezátorem, nechybí ani zvuky preparovaného klavíru, vše pak ústí do okouzlení cinematickými obrazy.
Perspektivy kořenů
Whit Dickey Quartet přišel také s dalším úžasným albem! Po skvostu Astral Long Form: Staircase In Space (recenze zde) přišlo kvarteto s neméně strhujícím titulem Root Perspectives. Tentokrát violistu Matta Maneriho vystřídal pianista Matthew Shipp (s bubeníkem Dickeyem je to již jeho šestnáctá nahrávka!), altsaxofonistu Roba Browna pak tenorák Tony Malaby. Za kontrabasem zůstal Dickeyho kmenový spoluhráč, Brandon Lopez. O Malabym se tu před časem zmiňoval Petr Slabý v souvislosti se znovuzrozeným souborem Sabino, Shipp byl na pořadu dne zcela nedávno díky recenzi jeho duetového alba s Markem Heliasem The New Syntax.
„K hudbě se dostávám nejen hraním, ale také skrze vibrace,“ vyjádřil se Dickey. „Toto album jsem koncipoval na základě vibrací, které jsem cítil asi před patnácti lety, kdy jsem jako posedlý poslouchal stále dokola Coltranovu pecku Crescent.“ Stejné vibrace pak přišly v okamžiku, kdy slyšel saxofonistu Malabyho, a bylo rozhodnuto o zvuku a energii nového alba.
Čtyři rozměrnější skladby jsou přímo freejazzovým extraktem, vskutku tou nejsvobodnější hudbou, zbavenou slepých uliček a tápání. Úvodní Supernova začíná skoro až nevinně, ale postupně houstne, doslova se zalyká emocemi, sax je až brutálně vypjatý, zvuk celého kvarteta brunátný, dojde ale i na zvolnění, ba přímo ponor. Poté vyvře Doomsday Equation, freejazzová rovnice o jedné neznámé. Kvarteto ji ani nechce vyřešit, protože soudný den není hrozba, byť je melodie roztříštěna na hromy, blesky, chrchle. Posléze rozkvete balada z bažin Swamp Petals (nejdelší skladba alba – 16:33) s entrée něžně meditativního piana. Něha se ale posléze začne uzlovat, zaškrcovat klavírními ataky plnými brutality. A to se přelévá do přemítavosti a impresí, tam a zpět, údery bicích tvoří napětí. Pianista využívá též preparace svého nástroje, smyčcové usebrání kontrabasu narušuje saxofon s vichřicí tónů z nebe i pekla, erupce sólových bicích uvolní pak aktérům ruce k drtivému finále. Závěrečná třináctiminutovka Starship Lotus je prosycena kontrapunktickým brebentěním i běsněním, narativní dramatičností i straight-ahead swingem, ohněm i bouří.
Dan Cavanagh & James Miley with John Hollenbeck: Another Life
S/N Alliance https://www.snalliance.com/
Whit Dickey Quartet: Root Perspectives
TAO Forms https://aumfidelity.com/