Catalina Vicens oživila varhany z gentského oltáře Jana Van Eycka, a nejen to. Na dvojdisku Organic Creatures znějí (jak stojí v podtitulu) „medieval organs composed-decomposed-recomposed″.
Proto se recenze této nahrávky objevuje zde, stejně jako v případě předchozího alba Il Cembalo di Partenope (A Renaissance harpsichord tale) z roku 2017. Catalina Vicens na novince dokázala uchopit středověkou a renesanční hudbu (zde pro historické varhany) opět navýsost současně, experimentálně, a zároveň ji doplnila skladbami soudobých autorů i svými vlastními. Podařila se jí poměrně unikátní věc – spojit historicky poučenou interpretaci s progresivním přístupem k hudební materii i k nástroji. Hraje nejen na dvoje renesanční varhany, včetně těch ze zmíněného obrazu z roku 1432, ale též na pět typů starobylých portativů. Na celkové ploše více než dvou hodin doslova rozkvétají všechny barvy světa, duchovna, emocí a mystérií. A považte, Organic Creatures Chilanky usazené ve Švýcarsku vyšly na belgické značce Consouling Sounds, zaměřené na „drone, doom a postmusic″.
Na prvním disku nazvaném Anima převažuje „stará″ hudba z Německa, Francie, Itálie, Anglie, Španělska a Nizozemí, a to od 12. do 16. století. Přívlastek „stará″ je v uvozovkách záměrně, neboť interpretace devatenácti skladeb Hildegardy von Bingen, Pérotina, Chancellora, Landiniho, Isaaca a dalších skladatelů, včetně četných anonymů, působí na posluchače současně. Vicens umocňuje nejen průzračnou meditativnost a duchovnost hudby, ale ve svých improvizacích na historické varhany se zvukově přibližuje až k syntezátoru, pracuje s širokým zvukovým spektrem, rozvolněnou harmonií, nebojí se disonantních šoků. Její umění kontrapunktické stavby (hluboce dronový spodek s neočekávatelným rytmickým i dynamickým pnutím a vzletná melodie, místy špiněná deformovanými tóny) je neoposlouchatelné. Ani v jediném případě nejde o samoúčelnou provokaci, ale o novou kvalitu, jedinečnou, možná průlomovou v interpretaci středověké a renesanční hudby. Kolekci na prvním CD doplňují dvě autorské skladby; v Creation (or the Nation of Creatures) Vicens využívá výše zmíněné postupy, In Pulsio je kompozice průzračná a niterná.
Druhé CD Quia je pak pro posluchače soudobé hudby přímo rájem! Z osmnácti tracků jsou dvě třetiny skladby Vicens a díla současných skladatelů z USA, Finska a Velké Británie. Autorských skladeb tu má Vicens sedm. V Trans Animam oslavuje život, v miniatuře Cronopio’s Eye tic ožívají kronopiové z Cortázarových povídek, v Sor Seres se protrhává tonalita, v Sor Dia autorka medituje, z Ex Anima vyvstane chorál, z Ex Pulsio mystérium víry. Album pak vrcholí majstrštykem Nothingness, v němž se nicota rodí zprvu z ambientní mlhy, posléze se zhmotní v brunátný minimalistický monolit. Takový pocit je čas od času léčivý…
Zazní tu emocionálně naléhavé Lamento of Ananias, do něhož finský autor Olli Virtaperko (nar. 1973) zakódoval starověkou hudbu Sýrie a Palestiny. Americký skladatel Carson Cooman (nar. 1982) napsal v roce 2014 přímo pro Catalinu Vicens kompozici Tres Novas Cantigas, pohybující se mezi starou a novou modalitou; na album byla zařazena část Rondeau. Rozvernost, taneční vášeň, rytmická, dynamická i výrazová proměnlivost, to vše interpretka zvládá se strhující virtuozitou a přirozeností. Brit Ivan Moody (nar. 1964), mimochodem žák Johna Tavenera, nechal ve svém minimalismu (Inperaytriz de la ciutat joyosa) vybuchnout světlo. Americký skladatel Prach Boondiskulchok (nar. 1985) přispěl Squonk Diptychem, v němž se nechal inspirovat Fantastickou zoologií od Borgese; první část (Weeping) se až zadírá do uší, druhá (Chacona) posluchače sice nejdřív roztančí, ale pak zase znehybní pod nátlakem zvukového experimentu ne nepodobného elektroakustické kompozici. Je až neuvěřitelné, co všechno dokáže Catalina Vicens vymáčknout z kláves historických varhan a portativů!
Catalina Vicens: Organic Creatures
Consouling Sounds https://consouling.be/
