- Inzerce -

Stephen O’Malley: Gruidés

Když v roce 2009 vydala skupina Sunn O))) album Monoliths & Dimensions, znělo to, jako by se jejich drone metal posunul někam na hranu art rocku s hostujícími sbory a trombony budujícími pompézní atmosféru. V klucích s elektrickou kytarou prostě často dříme umělec, který se potřebuje vyjádřit většími formami a potřebuje zapojit více muzikantů. Stephen O’Malley, polovina tvůrčího dua Sunn O))), nyní tuto potřebu dotáhl ještě o fous dál a vytvořil kompozici pro pětatřicetičlenný ansámbl. Iniciativa přišla od Frédérica Blondyho, francouzského improvizujícího klavíristy a zakladatele souboru l’Orchestre de Nouvelles Créations, Expérimentations et Improvisation Musicales (ONCEIM). Právě pro toto těleso mimožánrových improvizátorů (hraje zde třeba v českých zemích poměrně známý klarinetista Xavier Charles) vznikla kompozice odkazující názvem k čeledi ptáků jeřábovitých, jejichž hejno zdobí také obal desky. Aby přesahů nebylo málo, vydává nahrávku značka DDS, za níž stojí elektronické duo Demdike Stare.

Je možná trochu zbytečné recenzovat skladbu, kterou tvůrci celou dávají k dispozici na internet (viz níže) a o níž si tedy nejlepší úsudek můžete udělat sami. Zvláště, když trvá jen něco přes půl hodiny. I tak pár poznámek a porovnání očekávání s výsledkem.

Ano, zní to jako orchestrální úprava čehosi od Sunn O))), tedy dlouhé prodlevy s občasnými dramatickými zlomy. Ovšem chybí tam to nejdůležitější ze zvuku kapely, tedy charakteristicky zkreslené kytary. Ano, poslouchat dlouhé tóny je zajímavé téměř vždy, zvláště pokud jde o soubor akustických nástrojů. Ovšem dobrý skladatel s nimi dokáže nějak pracovat. Promo materiály srovnávají Gruidés s tvorbou Phila Niblocka nebo Alvina Luciera, ale takové srovnání kulhá. Jsou tu zajímavá místa – hlavně ta, kde jsou prodlevy narušovány vpádem bicích, přeskupují se do jiné dynamiky nebo klouzají glissandem do jiné polohy. Mezi těmito místy je ale až moc spoléhání se na onu samozřejmou zajímavost dlouhých tónů. Závěrečných pět minut pěkně dramaticky vygraduje mohutné disonantní plochy spojené s téměř pochodovými rytmy bicích a dobře by se hodilo do finále nějakého apokalyptického velkofilmu. Působivý je tento závěr i sám o sobě, ovšem poměrně vlažný celek zachránit nedokáže. Lepší bude zajít si na festival Brutal Assault v pevnosti Josefov, kde Sunn O))) zahrají 6. srpna.

Stephen O’Malley: Gruidés

Distort Decay Sustain (https://www.facebook.com/demdikestare)


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.