- Inzerce -

Tara Fuki: Motyle

Šesté řadové album dua zpívajících violoncellistek vyšlo 13. listopadu bez plánovaných koncertů a tří křtů. Pod titulem Motyle by si mohl český posluchač snadno představit písně plné politické satiry, nicméně na desce je nenajde. Motyle jsou jednoduše polsky motýli.

Tara Fuki nahrávají a vystupují dvacet let. Obě hudebnice vyrůstaly na Moravě a k polštině prý přišly náhodou po dlouhém přemlouvání Doroty Barové Andreou Konstankiewicz. Inspirací jim k tomu byla básnická sbírka Krzysztofa Kamila Baczyńského. Jeho báseň najdeme i na Motylech v písni Z wiatrem. „Texty tvoříme každá za sebe, ale hudba vzniká vždy, když jsem v Čechách, společně. Bývá to týden v měsíci,“ uvedla Konstankiewicz. Během svého působení získaly Tara Fuki ocenění Akademie populární hudby v kategoriích Alternativní hudba – World music a Objev roku za rok 2001 a za CD Auris se dočkaly v roce 2007 žánrové ceny Anděl v kategorii world music. Jak na tom budou Motyle je otázkou, nicméně našlápnuto podle mě mají, záleží-li na tom.

Nezvykle jsou mezi nahrávkami i tři písně s českými texty. Jde hned o úvodní Kdyby, předposlední Dlouhý pád a závěrečnou Samoty. „V případě Kdyby se jedná o báseň Tomáše Tajchnera, další dva texty jsou ode mě. Asi se mi ve Francii zastesklo po domově a mateřské řeči. V Česku bych asi texty napsala v polštině,” prozradila Konstankiewicz. I tentokrát si Tara Fuki přizvaly na natáčení hosta. Už dříve jsme s nimi mohli slyšet třeba různé členy i celou sestavu jazzové formace Vertigo, které je Dorota Barová také členkou. Ta nezůstala opomenuta ani na aktuální desce, i když jiným stylem. Její přebal totiž zdobí obraz saxofonisty Marcela Bárty vytvořený, jak je pro něho typické, pomocí meotaru. Hudebním spolupracovníkem je tu bubeník Miloš Dvořáček, jehož hru můžeme znát z mnoha uskupení, jako například Čikori Ivy Bittové, Peculiar, Petr Zelenka Q, Limbo, minibigband NUO, –123 minut, nebo i z Druhé trávy Roberta Křesťana. Záběr má tedy košatý. „Přemýšlely jsme, jak vylepšit písně, jež normálně hrajeme ve dvou. Ze všech nápadů nám vyšel Miloš jako naprosto univerzální citlivý hudebník, který hudbě slouží a nepředvádí se, což v sobě má málokterý muzikant,” uvedla na Dvořáčkovo konto Konstankiewicz.

Úvodní píseň Kdyby, k níž vyšel i videoklip zasazený do rozbořeného stavení, navádí svým textem k zamyšlení nad smutkem a beznadějí, ale hudební doprovod dvojice cellistek svou náladou tématu příliš neodpovídá. U dua Tara Fuki to není překvapením a tato dvojznačnost se prolíná celou deskou. Slova „Co by zbylo, kdyby mstilo srdce vlastní žal, co by zbylo, kdyby bylo štěstí na podpal?” přecházejí ve „veselejší“ staccatový a pizzicatový doprovod pod textem „Potom by už v nás byl jen pustej mráz, ticho sevřelo by svět. Potom by už v nás zastavil se mráz, nebylo by cesty zpět…“

Zbytek studiových nahrávek je vyrovnaný a krásně graduje střídavě protkávaný citlivým doprovodem perkusí i bicí soupravy Miloše Dvořáčka. Jasně všemu vévodí alt Doroty Barové, který svou surovostí spolu s jemným procítěným hlasem Andrey Konstankiewicz jen napomáhá vnímání kontrastů mezi hlasy a nástroji. Postupné prolínání temp (např. výrazně v písni Ile razy) by mohlo působit neuměle, ale opak je pravdou. Dokonale vykresluje náladu a dotváří dojem „života“. Tam, kde nehostuje Dvořáček, se groove rozhodně nevytrácí. Hráčky ho vytvářejí umně pomocí smyček či čistého využívání toho, že mají nástroje dva a ruce čtyři. V případě písně Inna se na rytmu místy podílí i samotný text.

Předposlední Dlouhý pád spolu s názvem následující písně Samoty zní jako slib jedné velké deprese, nicméně tomu tak opět není. Dlouhý pád je spíš romantickou perkusivně šustivou oddychovkou a padáme jí spíš do stavu naděje. S poslední písní Samoty jako by chtěli Tara Fuki spolu s Milošem Dvořáčkem posluchačům naložit na rozloučenou ještě i výslužku ze svatby, která byla dosud bez občerstvení. Zběsile, ale přesto citlivě přecházejí mezi jemným až veselým prozpěvováním a místy by se za jejich zvuk nemusela stydět ani klasicky postavená rocková kapela.

Motyle nejsou podzimním albem. Motyle jsou souborem písní, jež chcete slyšet kdykoli.

Tara Fuki: Motyle
Indies Scope (www.indies.eu)
Spotify


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.