The Wrong Object: After The Exhibition
Moonjune Records (www.moonjune.com)
Přes deset let občasně fungující variabilní formace The Wrong Project se proslavila zejména díky svým svébytným cover-verzním skladeb Franka Zappy mimo jiné i na německém Zappanale, na nichž se podílel nezřídka i ekvilibristický Zappův perkusionista Ed Mann, a v neposlední řadě také opusem The Unbelievable Truth nahraném živě v Paříži v roce 2005 a vydaném na labelu Moonjune o dva roky později, jemuž vévodí dnes již nežijící saxofonista Elton Dean ze skupiny Soft Machine.
Hybnou silou tohoto souboru je belgický kytarista a výrazný skladatel Michel Delville (viz též recenze na kapelu douBt), který osciluje na hranicích jazzu, rocku a elektroniky v těch nejsprávnějších poměrech. Modus alba After The Exhibition je zappasque v evropském stylu a dává důraz na burleskní kompozice a přímý tah na bránu. Úvodní úderka Detox Gruel každého posluchače jistě nabudí, ale záhy nastává i čas pro rozjímání a to zejména v kompozici kmenového bubeníka Laurenta Delchambra Yantra. Celé CD má neskutečný drive, až na konci dochází k určitému zklidnění a rozjímání. Trochu se vymyká zpívaná skladba Glass Cubes z pera mladičkého klávesisty Antoina Gueneta s vokalistkou Susan Clynes, která je sice třešničkou na dortu, ale poněkud postrádá patřičnou šťávu. Mezi perly však patří bezesporu triptych Jungle Cow, který se vrtočí v neskutečných nápadech a vyhrávkách. Tady hraje významnou roli hostující hráč na marimbu a elektrický vibrafon Benoit Moerlen, který vše nádherně strukturalizuje a zároveň destrukturalizuje.
Celé dílo je prodchnuto také odkazy na velikány belgické varianty rock in opposition a avant-jazzové scény typu Univers Zero či věhlasnou canterburskou školu, ale není jednoznačně zahleděno do minulosti. Je to dravé album plné živočišných pasáží i melancholických momentů, výbušnosti i rozjímání. Brilantní instrumentální výkony nejsou dávány na odiv, ale slouží celku jako takovému. Jako lehce selankovitá coda pak působí závěrečná Moerlenova rozverná kompozice Stammtisch, kde se všechny dechy, rytmy i kytarové úlety semknou do jakési parodie, kterou je ovšem třeba brát vážně. Nádherný hudební výlet a velmi vydařené „pařičské“ matiné po výstavě.
