- Inzerce -

Vertigo slaví 15 let

Ve středu 4. října se v pražském divadle Archa uskuteční velký koncert kapely Vertigo. Tento mnohokrát oceněný nejen jazzový sextet tak oslaví již patnáct let své existence. I sestava hostů večera (Lenka Dusilová, David Dorůžka, Kvintesence Quartet či duo Tara Fuki) svědčí o nadžánrové pestrosti jejich dosavadních aktivit, nechybějí jim ale ani plány do budoucna.

Málokterá kapela se na naší jazzové scéně dočkala takového přijetí již při vydání prvního alba jako česko-slovenský kvintet (dnes sextet) Vertigo. V roce 2002 začala našemu publiku konečně naplno prezentovat nové trendy, které přinášela především tehdejší skandinávská jazzová scéna a produkce labelů typu ECM ; tedy inspirace moderní evropskou vážnou hudbou ve formách a výrazu či akustické ozvěny lámaných beatů z taneční elektroniky nebo naopak plošných struktur z ambientní hudby.

Vertigo mělo velice jasnou zvukovou i stylovou estetiku, na kterou dnes můžeme již bez pochyb nahlédnout, že správně komunikovala s tehdejším aktuálním kontextem evropského jazzu a že ocenění jejich debutu cenou Anděl v kategorii jazz a blues bylo namístě. Původně studentům pražské VOŠ Jaroslava Ježka, Vojtěchu Procházkovi (klavír), Oskaru Törokovi (trubka), Marcelu Bártovi (saxofony, basklarinet), Rastislavu Uhríkovi (kontrabas) a Danielu Šoltisovi (bicí) už zkrátka Vertigo nikdo neodpáře, přestože je možné slyšet je ze stále většího množství dalších kapel různých žánrů (např. Vojtěch Procházka: Bansal Band, Bergljot; Dano Šoltis: -123min.; Oskar Törok: Sato-san To, POINTS-Rataj Quintet; Marcel Bárta: MUFF).

Na jistou dobu bylo pak Vertigo méně aktivní především kvůli zahraničním studiím jednotlivých členů (např. Procházka ve Francii a Norsku, Törok v Katowicích), v posledních letech můžeme pozorovat opět intenzivnější aktivitu kapely po všech stránkách. Při příležitosti jejich výročí si můžeme říci, že jejich dosavadní vývoj stál především na neustálém rozšiřování inspirací, výrazových prostředků i spolupracovníků. Potřeba vokálu vedla kapelu k přijetí violoncellistky a zpěvačky Doroty Barové jako stabilní součásti týmu, někdy také ke spolupráci s Lenkou Dusilovou a v poslední době se nám rozezpívávají i původní členové – instrumentalisté. Z výchozího čistě akustického kvintetu se instrumentář rozrostl o množství dalších nástrojů směrem do elektroniky, etnických sfér i do rozšířených technik hry a párkrát také o smyčcový kvartet. To vše za účelem skladatelské reflexe mnohem většího množství inspirací, které vycházejí jak z většího poznání jazzového dění současného a historického, i za účelem jistého uzavírání se do vlastního autorského světa a bourání vlastních uměleckých mantinelů. Jejich dosavadní cestu lze ve zkratce prostudovat například skrze tyto chronologicky seřazené ukázky z počáteční éry až po nyní aktuální singl s hostující Lenkou Dusilovou:

   

 

Že se ale kapela nebojí experimentovat i mnohem radikálněji, ukazuje tento záznam, na němž si tři členové Vertiga poradili i ve velmi lo-fi podmínkách. Dano Šoltis v něm hraje na elektronickou hračku vydávající na stisk několik málo bicích zvuků, Vojtěch Procházka má v rukou gumové klávesy a Marcel Bárta se chopil primitivní varianty bulharského kavalu. Nahrávka vznikla exkluzivně pro HIS Voice dne 28. 8. 2017 v Literární kavárně Řetězová:    

 


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.