Příští týden si připomeneme bratrskou pomoc armád Varšavské smlouvy v boji o ten správný socialismus. K té příležitosti se budou také konat koncerty a bude se debatovat, kdo by na nich měl, či neměl vystoupit. Ale jaká hudba byla ve vzduchu v okolním světě, když se schylovalo ke konci československého pokusu o jaro? Dělo se toho hodně, pop se míchal s experimentem, Východ se Západem. Horrorová hvězda Boris Karloff získala Grammy za album pro děti, tutéž cenu za komorní hudbu dostali Ravi Shankar s Yehudim Menuhinem, cena za nejlepší vážnohudební kompozici se poprvé neudělila a Grammy za nejlepší píseň tehdy získal tento hit skupiny The 5th Dimension.
Večer 21. srpna 1968, když vojska bratrských národů již měla pod kontrolou většinu Československa, hrál právě Ruský státní symfonický orchestr se sólistou Mstislavem Rostropovičem Dvořákův Violoncellový koncert na festivalu PROMS v Londýně.
Karlheinz Stockhausen, již zaběhnutá hvězda evropské moderny, byl v onom roce nadmíru plodný a některé jeho tehdejší skladby vstoupily do dějin – například Stimmung pro zpěváky nebo Kurzwellen pro rozhlasové přijímače. Tehdy v květnu sepsal sérii textových návodů „intuitivní hudby“ Aus den Sieben Tagen. Tato ukázka se jmenuje Richtige Dauern, tedy „správné trvání“. „Hraj tón. Hraj ho tak dlouho, až budeš cítit, že máš přestat.“
The Beatles, kteří se Stockhausenem občas inspirovali, tehdy jednak získali Grammy za album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a jednak nahráli písně Revolution 1 a 9
Tu druhou si dáme v koncertní rekonstrukci.
Revolucionáři v kultuře byli tehdá všeobecně v kurzu. K novějším vydáním a nahrávkám téhle skladby se již podtitul nepíše, ale ruský skladatel Edison Denisov svou skladbu pro klarinet, klavír a bicí původně nazval Óda na památku Che Guevary (ten zemřel rok předtím).
Pověst Györgye Ligetiho (uprchlíka po návštěvě bratrských vojsk v Maďarsku roku 1956) v roce 1968 překročila hranice festivalů soudobé hudby díky tomu, že režisér Stanley Kubrick z několika jeho skladeb udělal podkres pro své vesmírné vize (a zadělal si tak na několik let soudních sporů). Jako jakýsi dozvuk mezihvězdné hudby napsal tehdy Ligeti skladbu Ramifications pro smyčcový orchestr, případně skupinu smyčcových sólistů rozdělených na dvě skupiny, přičemž jedna je vůči druhé přeladěná přibližně o čtvrt tónu výše.
George Crumb se chopil textů svého oblíbence Federica Garcíi Lorcy a napsal cyklus Songs, Drones and Refrains of Death pro neobvyklé (jak je u něj obvyklé) obsazení barytonu, elektrické kytary, elektrického kontrabasu, amplifikovaného klavíru a cembala a dvou perkusistů.
Jiný americký klasik, Johnny Cash odehrál v roce 1968 slavný koncert ve věznici Folsom. O ní napsal písničku už v roce 1955. A jelikož folsomský koncert je zaznamenán pouze na audiu, tady ji máme na záznamu z roku 1969, tentokrát z kriminálu v San Quentinu.
V Brazílii vyšlo album Tropicália ou Panis et Circencis, na němž hromádka umělců stvořila hudební krédo hnutí sahajícího napříč uměleckými formami. Asi největším hitem se stala píseň Baby, kterou nazpívali Gal Costa a Caetano Veloso.
Invaze, tentokrát ufounů nazvaných Globolinks (něco jako „globální levičáci“?), se stala tématem dětské opery italsko-amerického skladatele Gian Carla Menottiho. Zlí emzáci, kteří dotykem dokáží člověka zbavit řeči, jsou ovšem alergičtí na hudbu, takže je děti optimistickým hraním a zpěvem zaženou.
Argentinský bandoneonista a skladatel, jenž spojil chlípné rytmy tanga s bachovským kontrapunktem, Astor Piazzolla, uvedl „tango-operettu“ María de Buenos Aires. Prostituce, surrealismus, psychoanalýza a výrobkyně těstovin…
V roce 1968 šel do indických kin trhák jménem Aashirwad o muži přísně ctícím morálku. Tento vzácný člověk, ztvárněný hvězdným Ashokem Kumarem, v jedné písni předvádí asi první ukázku indického rapu.
Britská zpěvačka Julie Driscoll (později Tippetts) v červnu 1968 vystoupila na festivalu Bratislavská lyra a později pod vlivem informací o invazi napsala píseň Czechoslovakia.
A co Češi? Vladimír Merta na podzim 1968 ještě stihl pobýt v Paříži, kde natočil album Ballades de Prague. Na něm je i tato píseň, zde v novějším provedení.
Vojtěch Jasný natočil film Všichni dobří rodáci s hudbou Svatopluka Havelky.
A jako přídavek krátký kousek a zároveň nejproslavenější dítko svého autora, Souvenir slovenského samorosta Ladislava Kupkoviče (ve videu je ovšem představen jako „Czech composer“). Souvenir z roku 1968 může být matoucí svou hravostí a neoklasicistní jednoduchostí. Kupkovič si jinak rozuměl i s radikálními experimenty a mimo jiné mu Stockhausen dedikoval svou skladbu Mixtur.