Ve čtvrtek začalo v Brazílii prý jakési soutěžení v okopávání míče. Čeští borci tam sice nejsou, ale nepochybně nás budou média v následujících dnech a týdnech obšťastňovat spoustou užitečných informací. Ať tedy nezůstaneme pozadu, dovolíme si na několika příkladech připomenout, že okrajová hudba a masový sport můžou mít něco společného. Třeba to, že je určité skupiny lidí považují za absurdní způsob plýtvání časem a energií a druzí za skvělý produkt lidského ducha i těla.
Začněme u klasika: Dimitrij Šostakovič věnoval fotbalu v roce 1930 celý balet Zlatý věk, který se točí kolem cesty sovětského fotbalového týmu na Západ, kde se borci střetávají se vší tamní zkažeností a mnoha pokušeními číhajícími na sportovce.
Fotbalové utkání do hudby přenesl Michael Nyman ve skladbě After Extra Time (Po prodloužení)
Návštěva zápasu klubu Arsenal inspirovala skladatele Davida Langa k vytvoření „davového sboru“ Crowd Out.
Další Brit, Benedict Mason napsal fotbalovou operu Playing Away. Zde dokument o ní.
Daniel Schnyder zapojil jednoho skutečného fotbalistu do své kompozice. Vydržte, objeví se přibližně v polovině.
Fotbaloví fanoušci mají své stadionové zpěvy. A takto se zpívá na fotbalových utkáních v Indonésii, kde, jak se zdá má honění míče slušnou podporu.
Mistrovství v roce 2010 v Jihoafrické republice přineslo do masového povědomí nový hudební nástroj – vuvuzelu. A jeho bohaté výrazové možnosti inspirovaly i vznik tohoto koncertu.
Řízení fotbalového týmu má docela blízko k dirigování orchestru, což názorně ukazuje toto video.
