Prázdniny jsou doba spíše hlučná: festivaly, koupaliště, mejdany. Se stoupající teplotou se prostě ticho vytrácí. Věnujme tedy dnešní selekci památce ticha: ticho ve filmu, tichý zpěv, tichý kalašnikov, tichý skladatel se spoustou bubnů. Začněme rozborem využití ticha (pravda, poněkud ukecaným) ve filmech Martina Scorseseho. Aneb, kdy je největší drama bez zvuku.
Skladba Stimmung Karlheinze Stockhausena vyžaduje od interpretů improvizaci v rámci podrobně rozepsaných pravidel. Tady ji můžeme slyšet v podání ruského souboru Dmitrije Pokrovského, který se jinak věnuje v první řadě interpretaci ruské lidové hudby.
A ještě jednou ruská kultura: Rozborka a sborka samopalu jako hudební dílo.
John Luther Adams je znám jako autor hudby spíše jemné a ztišené. V kompozici Inuksuit, nazvané podle kamenných panáků stavěných Inuity jako značky v krajině, ovšem nechává několik desítek bubeníků rozeznívat obří halu.
A tatáž kompozice hraná v parku.
A ještě se nakonec vraťme k tomu fotbalu, jednomu ze zabijáků ticha. Jak to zní, když bydlíte v Brazílii a všude kolem se lidé zbláznili z mistrovství.
