„Vždycky pro mne měla půvab jména secesních dámiček, složená ze dvou stejných slabik,“ píše ve své knížce Knížka aneb Co mne jen tak napadlo Jiří Suchý a dává se do výčtu příkladů: „Kiki, Mimi, Nana, Lulu, Koko, Frufru… Kdybych žil v té době, musela by mi moje Bibi říkat Pepé a já bych jí za to koupil žužu a vyvedl bych ji na kankan. Kdyby řekla nene, vzal bych jí bonbon, řekl bych papa a šel bych za Mimi. Chacha!“
Uplatněme dnes toto kritérium na jména umělců a názvy kapel.
A sedmačtyřicet let staré poselství z Mosambiku.
Panu učiteli s láskou.
Trochu jiný Postřižiny.
A tři slabiky tam nemaj?
https://www.youtube.com/watch?v=z9m2G1i8YyI