- Inzerce -

Videa na víkend – nesnesitelně uklidňující hudba

Před časem se videa věnovala nahrávkám poskládaným z velkého množství krátkých, většinou agresivních a negativními emocemi nabitých písní. Pro vyváženost se dnes pustíme do hudby uklidňující a šířící pozitivní energii. Ovšem to, co je pro někoho příjemně relaxační, může být pro jiného nesnesitelné a kýčovité. Zapalte si tedy vonnou tyčinku podle svého gusta a poslechněte si něco z hudby tak uklidňující, až to může iritovat.

Britský skladatel John Tavener se proslavil především sborovou tvorbou, v níž zpracovával inspirace pravoslavnými či řeckými tradicemi. Jeho vývoj byl ovšem složitější, o čemž na HIS Voice již brzy napíšeme něco víc.

Adagietto z Mahlerovy Páté symfonie také patří ke skladbám se sedativními účinky. Autor tuto větu nadepsal „sehr langsam“ a jeho vlastní provedení mělo prý kolem sedmi minut. Poslechněme si verzi slavného dirigenta Hermanna Scherchena, který instrukci „velmi pomalu“ dotáhl do extrému, na dvojnásobnou délku oproti Mahlerovi.

V takové sbírce nesmí chybět něco ze škatulky new age. Jedním z průkopníků žánru je Japonec  Masanori Takahashi působící pod jménem Kitaro. Pro mě osobně bylo setkání s jeho hudbou na náhodně zapůjčené kazetě v dětství zdrojem prvního okouzlení elektronickými zvuky, jež pak vedlo k hudbám mnohem méně konejšivým.

Italská skladatelka Suzanne Ciani patří k průkopnicím elektronické hudby a experimentátorkám na syntezátoru Buchla. Na jedné straně je schopna docela divokých improvizací, na druhé straně sladkobolných melodií. Na této nahrávce se k ní připojila představitelka mladší generace elektronických tvůrkyň, Kaitlyn Aurelia Smith

V nabídce relaxačních nahrávek málokdy absentuje didgeridoo. Vydlabaný klacek vás spolehlivě přenese do australské říše snů. Australský skladatel Peter Sculthorpe ho spojil s orchestrem ve skladbě Earth Cry z roku 1986.

A pak je tu samozřejmě Indie. A mantry. Ze součásti původní kultury se proměnily v globální fenomén, který má i české verze.

Tady pro srovnání jedna originál indická. A navíc taková, která prospívá byznysu a komerčnímu zdaru. Pokud ji tedy budete zpívat sto osmkrát denně.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.