Jak říká Panwerich, „Když už člověk jednou je…“ No a když už je člověk jednou v New Yorku, snaží se stihnout nějakou tu hudbu. Před pár týdny jsem se tu ohlížel za muzikou, která se hrála den před tím, než spadlo Světové obchodní centrum, dnes vyzobávám pár ukázek kultury, již nabízí město tento týden.
Celebritou, o jejíž hudbě se píše všude možně, ale její hudbu můžete uslyšet, jen zřídka, je La Monte Young, snovač dlouhých tónů, vyznavač hodnot indické klasické hudby s výzorem pravého kovboje. Po letech, kdy jeho Dream House sídlil v malém manhattanském pokojíku, se mu dostalo větších prostor, kde během podzimu také probíhají živá provedení jeho skladeb, dle skladatelova názoru nevhodných pro konvenční nosiče. Tento týden místo koncertu uslyší publikum komentovaný záznam zpěvu Youngova učitele Pandit Pran Natha.
New York je plný koncertních míst, která se zhmotňují v nepravděpodobných mezerách, sklepech, obývacích pokojích. Jedním takovým obývákem je Spectrum na Lower East Side. Mladý klavírista Conor Hanick tu tento týden vytvořil hypnotickou atmosféru s provedením klavírního cyklu německého skladatele Hanse Otteho Buch der Klänge, Kniha zvuků. Zde v provedení Herberta Hencka.
Ve stejném prostoru o sobě tento týden dává vědět i česká hudba. Klavírista českého původu David Kalhous uvede premiéru skladby Jiřího Kadeřábka. Kadeřábkovu kompozici Milena provede pak v listopadu v Praze soubor Prague Modern na Mezinárodním festivalu koncertního melodramu.
A něco z méně klasických vod. V pondělí v brooklynském sklepním prostoru The Sump hrálo duo Black Spirituals z Oaklandu mix volné elektroakustické improvizace s energií „black power“. Koncert pořádal velmi agilní tým Issue Project Room, který rozsévá podobné koncertu po různých zdejších lokalitách.
Jen pár ulic od The Sump se nachází podobně komorní prostor The Transpecos, kde to v neděli rozrezonuje elektronická sestava zahrnující mimo jiné Laurel Halo.
A ještě jednou klavír, tentokrát přednáška. Marilyn Nonken bude v pondělí hrát koncert zahrnující mimo jiné spektrálního Francouze Huguese Duourta. Zde Nonken vysvětluje svůj vztah ke spektrální hudbě.