Stůl je objekt, na němž se odehrává velká část našich aktivit, jíme na něm i pracujeme, stojí mezi lidmi, kteří o něčem jednají. Většinou je ale jen pod nebo mezi tím, oč jde. Trpělivý a přehlížený, málokdy se sám dostane do centra pozornosti. Napravme tuto nespravedlnost a poslechněme si, co může vzniknout, když se tvůrci zaměří na stůl samotný.
Polská skupina Karbido na zvucích vyluzovaných ze stolu postavila několikaletou kariéru, v jejímž rámci vystoupila již v roce 2006 na druhém ročníku festivalu Stimul.
Toto video odhaluje, jak vznikla pravděpodobně první minimalistická skladba Philipa Glasse 1+1. Při dlouhém čekání na vrchního s pivem.
Argentinský skladatel Fernando Manassero si libuje ve všelijakých zbastlenostech. Amplifikované stoly tedy do jeho estetiky velice dobře zapadají.
Rituál z pohybu rukou na stole udělal Belgičan Thierry de Mey a stvořil tak asi nejhranější kompozici pro stůl, soudě podle počtu zaznamenaných verzí.
Sedět u stolu s někým, kdo si neustále nervózně poklepává prsty nebo tužkou, může být dost otravné.
Na stůl se dá ledacos položit, třeba noty. Když položíte list s notovým zápisem na stůl mezi dva hráče, vždy bude pro jednoho z nich vzhůru nohama. A toho využil Wolfgang Amadeus Mozart ve své skladbě pro dva houslisty.
Doma nás učili, že ke správnému stolování se nehodí hlasité srkání. Co když to ale předepíše autor, v tomto případě italský umělec Filippo Berta? To pak končí takto (pro srovnání verze proletářská a elitářská):
A když se tak sejde okolo stola pár zpěváků…
Ale pozor, váš stůl může mít uši. (Varování: Romantický příběh.)
