Hudební pocta je svébytný obor. Jeden skladatel chce dát najevo svůj vztah k jinému, odkázat k němu jako ke zdroji inspirace, někdy možná trochu zironizovat. Hledat spojnici mezi poctěným a poctou je někdy snadné, jindy méně. Tak se na pár takových podívejme.
Ukrajinský skladatel Valentin Silvestrov věnoval skladbu jistému J. S. B.
Rakušan Georg Friedrich Hass složil rozladěnou poklonu minimalistovi Reichovi.
György Kurtág složil celou sérii poct svým (nejen) skladatelským kolegům. V klavírním cyklu Játékok (Hry) je poctěn Sotckhausen, Ligeti, Janáček a další.
A do třetice klavírní kousek. Skladba Iannise Xenakise inspirovaná Mauricem Ravelem.
Něco s žánrovým přesahem: Orchestrální pocta jazzové klavíristce, harfenici a skladatelce Alici Coltrane.
Poklony netřeba vysekávat jen zasloužilým, případně zvěčnělým mistrům. Filmař Nam June Paik stvořil hlučnou poctu Johnu Cageovi v padesátých letech, kdy dotyčný svou kariéru vlastně teprve rozjížděl.
