Dnes Loren Mazzacane Connors. Prostě pro radost.
Je mu sedmdesát a nejlíp mu to zní sólově. Od akustické kytary se přes budování mnohovrstvých droneových soundscapes dopracoval až k současné křehkosti nasáklé reverbem a phasingem do té míry, že mu kytara leckdy ani jako kytara nezní.
Jako by se neostrostí svého zvuku blížil k nejasně ohraničené zářivosti Rothkových pláten. Sám je vystudovaný malíř a o jeho kvalitách svědčí mimo jiné obaly jeho desek (v poslední době často singlů, lidi prý mají čím dál větší potíž se soustředěním); tahle symbióza ale funguje dokonale:
Loren Mazzaacane Connors vydal od roku 1978 na pět desítek titulů, není se co divit, že ty kolaborační s ním spolupodepsali Alan Licht, Jim O’Rourke, Keiji Haino či členové Sonic Youth.
A krátce z Londýna.
